Žádná velká sláva…
Posted on 08. Bře, 2005 by admin in AKTUALITY
Skutečně bych býval na startu etap kolem Murcie nevěřil, že také došlapu do cíle… Bezprostředně po nemoci a po psychické ráně, kterou se pro nás stalo sdělení, že nepojedeme Giro, jsem byl vlastně zralý na odstoupení snad hned po první etapě. Ale kupodivu jsem se během čtyř dnů jakž takž rozjel a v závěru už byl dokonce schopen fungovat v rámci týmových úkolů. Žádná velká sláva to však není. Cyklistika je krásná jenom když člověk na to má a to já teď o sobě říci nemohu. Jednak závodím v době, kdy jsem jindy teprve začínal na kole trénovat, jednak mne vrhla zpátky prodělaná nemoc a jednak v tom všem cítím, jakou markantní změnou je po letech zkrátit o 5 mm kliky a vyměnit pedály… Samozřejmě, že člověk má tendenci tyhle věci přeceňovat hlavně když mu to nejde!
Závidím svým italským kolegům jejich povahu… Po oznámení, že divoké karty na Giro byly rozdané bez nás, to v týmu vypadalo jak na pohřbu, ale druhý den se všichni oklepali a zase už slyším, že se stále vyjednává, a že pojedeme. Nevěřím tomu. To sdělení je zcela oficiální, proběhlo tiskem, je na stránkách Gira v podobě přehledu definitivních účastníků, ale u nás v týmu se pořád věří tomu, že nakonec na Giru chybět nebudeme. Opravdu nevím, co si mám myslet.
Teď mám trochu volnější týden, dávám se zdravotně dohromady, ale od příštího pondělí nás čeká společné týmové soustředění s tréninkovým blokem zaměřeným na objemy. Budu to potřebovat, máme najet spoustu kilometrů. Ale o dalším závodním programu momentálně nic přesného nevím. V první řadě mi chybí nějaká hlubší koncepce, stanovení jednoznačných cílů pro sezónu a úkolů pro jednotlivce, pořád si připadám jako člen týmu velkých improvizátorů. Uklidňuji se tím, že jako dnes už vlastně zkušený profesionál, bez reptání plním požadavky svých šéfů. A připadá mi to někdy, jako bych měl být dobře placen vlastně jen za to, že po letech výjimek ukázněně vozím materiál, který mi byl přidělen…