Díky
Posted on 21. Čvc, 2005 by admin in EXTRA, HODINOVKA
Konečně chvilka klidu! Od okamžiku, kdy jsem na velodromu v Krylatském sestoupil z kola, jsem se nezastavil. Smršť telefonů a esemesek. Pár piv v Českém domě, noční procházka po Rudém náměstí, ale hned ráno s velkým ulehčením alespoň hodinový lehký švih mezi moskevskými šoféry… Hektika cestou na letiště, krátké zdřímnutí v letadle a pak čeští novináři a české televize. Mezi tím vším krátké i delší diskuse s lidmi z nejbližšího okolí i lidmi úplně neznámými, bleskové čtení novin a také rychlé nahlížení internetu. Uvědomuji si, že moji příznivci z toho nakonec vyšli nejhůř… A že nemají žádné podrobnější informace, než jsou ty obecně dostupné. Omlouvám se, skutečně nebylo v mých silách sem něco kloudného vyvěsit dříve než teď.
Úplně nejdřív děkuji všem lidem, kteří se nějak na mém rekordu podíleli. Strašně nerad někoho jmenuju, protože to by tady musel být dlouhý seznam, ale zmíním nutně Jiřího Mikšíka (v Moskvě s námi být nemohl, vedl rakouskou reprezentaci na ME), Pavla Vršeckého, Karla Martínka, Ivana Hoffmanna a bráchu Viktora. Děkuji také všem, kteří mne byť jen sebemenší drobností povzbudili. A konečně děkuji i všem těm, kteří mi prostě „jenom“ věřili. Úžasně to pomáhalo v přípravě a zejména to pomáhalo čelit některým výrokům jiných lidí, kteří mne dvakrát nemilují.
K internetovým diskusím se obecně stavím spíše rezervovaně. Vadí mi na nich, že mohou být zcela anonymní, což zúčastněné jedince s chatrným charakterem často svádí k radikálním přístupům. Napíšou nejen to, co by nahlas nikdy nepronesli, ale často i soudy, pod které by se plným jménem podepsat nedokázali…
Na jednom českém serveru věnujícím se cyklistice probíhala prakticky od chvíle, kdy jsem oficiálně vyhlásil, že se o rekord v hodinovce pokusím, poměrně živá výměna názorů. Desítky příspěvků! Nebudu říkat, že jsem je nesledoval. Přestože jsem byl v týdnech před svým pokusem skutečně dost zaměstnán, našel jsem si občas chvíli, abych si přečetl, co si kdo myslí.
Především se znovu ukázalo, jak silně mnoha lidem vadí moje sebevědomí a víra ve vlastní síly. Chápu, že nemůžu a ani nechci být každému sympatický, tak jako každý člověk, mám i já samozřejmě spoustu chyb, ale proč zrovna odvaha postavit si hodně vysoký cíl rozčiluje tolik lidí? Uťápnutí jedinci, kteří se sami zcela zřejmě životem vlečou těmi nejpřízemnějšími cestami, zase jedou našli eldorádo pro svoje výpady a léčbu vlastních komplexů. Když někdo zjevně bez jakýchkoli hlubších znalostí věci napíše, že mi nedává ani půl procenta šancí, tak zase já musím říci, že absolutní soudy vynášejí vždycky jen absolutní idioti. Rozumný člověk si vždycky nějakou rezervu nechá. A to i ve svém vlastním uvažování. Ptám se ještě: Kde tito lidé svou vysokou fundovanost na téma hodinovka ventilují po 19. červenci? Rád bych se tou četbou pobavil…
Ale k příjemnějším věcem. Pokusím se hned teď reagovat na otázky, které se nejčastěji opakují v diskusích o mém rekordu.