Zase jenom test!
Posted on 22. Čvc, 2005 by admin in EXTRA
Celá dlouhá anabáze vedoucí za světovým rekordem byla sice nanejvýš úspěšná, ale ve své podstatě zůstala stále jen jistým testem. Teprve v této chvíli jsme já i moje okolí trochu zkušenější a některé věci bychom dělali úplně jinak. A jiné věci bychom nedělali jinak jenom proto, že jsme je teď nedělali vůbec. Pobyt v aerodynamickém tunelu, bádání kolem oblečení a přílby, improvizace a časová tíseň při přípravě kola, intuitivně zvolené těžké zadní kolo a například ještě deset minut před pokusem jsem řešil jestli pojedu 54 x 13 nebo 55 x 13…
Dneska už mám nabídku příště skutečně doma v Česku vyzkoušet si, jaké rezervy se skrývají v podobě mého posedu, mého kola a také volbě kombinézy… Do tunelu příště opravdu půjdu a věřím, že mne to podstatným dílem pomůže.
Zvláštní kapitolou je vybavení, ve kterém člověk na hodinovku nastoupí. Kombinéza od Santiniho přišla dva dny před pokusem a byla materiálově skvělá. Nicméně konfekční a já jsem všechno jiné jen ne konfekční postava… Ráno před pokusem jsme ještě žiletkou narychlo zkracovali rukávky a nějaký ten šev komplikující proudění vzduchu bylo možné na mém těle stejně zaregistrovat… Přílba – velmi zvláštní kapitola. Musí být homologovaná a nesmí mít na sobě žádné efekty napomáhající zase proudění vzduchu. To, co mám běžně od týmu, nepřipadalo v úvahu. Měl jsem s sebou v Moskvě přílby tři a nakonec byla schválená bellka, kterou mi půjčil René Jauris. Jezdí v ní bodovačky už nějaký čas, takže se nad čelem lehce odchlipovala… Zalepili jsme to narychlo páskou.
Boardman měl při svém pokusu návleky na tretrách. Byl jsem tedy hodně překvapen, když mi je zakázali. Tak mi brácha narychlo omotal tretry na nártech alespoň izolepou. Proti tomu rozhodčí kupodivu nic neměli.
Po celou dobu přípravy jsem naprosto ukázněně respektoval, že jsem člen nějakého týmu a vystupoval jsem vůči němu zcela korektně. Když mi pak po příletu do Prahy novináři řekli, že moji představení na zahraničních serverech mluví o svých zásluhách a mé nekázni (kdybych prý jel později a nikoli v Moskvě, byl by podle nich rekord kvalitnější), musím i já k tomu říci svoje. Podpora týmu byla velmi chabá. I to, čeho se mi od něj dostalo, jsem dostal po nechutných urgencích, dávno po nezbytných termínech a za cenu mého vlastního enormního nasazení a rozptylování. Stejně jako tréninku, jsem se musel věnovat práci manažera svého vlastního pokusu a stálo mne to několik hodin denně po dobu nejméně jednoho měsíce! Nakonec z týmu se mnou nikdo v Moskvě ani nebyl… Nevím jestli druhý takový světový rekord existuje.
Převody a těžké zadní kolo – k neuvěření. To těžké zadní kolo jsem měl poprvé pod sebou asi pět minut v neděli v poledne na velodromu v Plzni. Říkal jsem si, že to nemusí být špatné. Po těch pěti minutách… Pak jsem si ho vzal na dvacet minut v pondělí v Moskvě a definitivně se rozhodl. Čistě intuitivně! Ale jestli mi to skutečně pomohlo, to objektivně říci nemůžu. Příště si to musím pořádně otestovat. Těžko simulovat hodinovku, ale nutné je vše odzkoušet v závodních otáčkách s lehčím převodem a měřičem wattů i frekvence. To se teď vůbec nedělo. A ta krize, která se dostavila okolo 45 minuty, tu přičítám hlavně těm 2,5 kila na zadním kole navíc… Ale třičtvrtě hodiny a hlavně v první polovině to snad pomáhalo.