Šestý titul s Bodrogyho pozdravem
Posted on 22. Čvn, 2006 by admin in EXTRA
Přes všechny problémy provázející první polovinu mé letošní sezóny, se mi teď podařilo vcelku jednoznačně splnit si první velký osobní cíl. Vyhrál jsem mistrovství Ceské republiky v časovce a zajistil si tak snad také klid pro přípravu na mistrovství světa. Vzhledem k tomu, že tato skutečnost nastává ve dnech, kdy se také uklidnilo vzájemné napětí s vedením mého týmu AeS, nemám důvod netěšit se na světový šampionát v Salzburku.
Ve druhé polovině sezóny mám mít mnohem bohatší závodní program. A měl bych tedy odstranit slabinu, která mne nyní při českém mistráku silně limitovala. Mám totiž stále problémy se změnou tempa, přesněji strašně si dávám ve chvílích, kdy je například třeba i po malém kopci, dostat se do původního rytmu. Zkrátka nejsem dostatečně vyzávoděný. Některé věci ani sebepilnějším tráninkem nahradit nelze.
I když jsem si před závodem věřil nejen na své domácí soupeře, ale i na Maďara Bodrogyho (závod se jel poprvé jako mistrovství ČR, SR a Maďarska), nakonec jsem si splnil jen tu první část svého úkolu. Bodrogy přijel perfektně připravený. Minulý týden závodil na etapách Kolem Švýcarska. Po čtvrté z nich odjel domů. V kopcích se už netrápil a odjel trénovat na časovku.
Určitě i pro něho musel být bratislavský závod velkým motivem – jako člověk myslící nyní na můj světový rekord v hodinovce, musel úspěchem jen získat. Myslím, že jsem pro něho do období finišujících příprav více udělat nemohl, kdyby to teď dopadlo opačně, tak to asi moc velké povzbuzení pro něho neznamenalo… Teď se jistě cítí být na koni, ale lehké to mít v září nebude. Jsem na jeho rekordní pokus moc zvědavý. Samozřejmě, že jsme našli chvilku a po závodě si popovídali. Sám říkal, že klasické kolo a hlavně dráha, znamenají něco úplně jiného a že sám především s dráhou moc zkušeností nemá.
Ale teď jel famózně! Ta trať v Bratislavě neměla avizovaných 50 km, ale ve skutečnosti 53,8, takže jel průměrem přes padesát! Přitom do ideálních podmínek bylo daleko, hlavně vadil vítr.
Dal mi minutu a vteřinu. Zase mi nezbylo než trochu se závistí pokukovat po jeho týmovém zabezpečení. Přijel s karavanem Credit Agricole, s mechanikem, masérem a bůhví s kým ještě… My se s Martinem Kovaříkem přihasili soukromým autem a u AeS snad ani nevěděli, že se ten závod koná…
Ještě víc než Bodrogy mne však pochopitelně zajímali moji domácí soupeři. Největší obavy jsem měl na startu z Honzy Hrušky, věřil jsem i Frantovi Raboňovi, jeho příprava před tímto závodem se mi jevila jako přímo vzorová. Záměrně nechci hodnotit výkony a výsledky mých soupeřů, ale u dvou jmen se zastavit musím. Skvělý byl Milan Kadlec. Už zase potřeboval velký úspěch! Kdo zná naše společné cykllistické osudy, ten jistě věří, že mu jeho medaili moc přeju. A pak je tu amatér s výkony profíka Zbyněk Jordán. Není to poprvé, co před ním hluboce smekám.