Dopis pro pana Hofmana
Posted on 31. Pro, 2002 by admin in EXTRA
Jako reakci na článek v časopisu Velo č.6/2002 jsem poslal jeho autorovi následující dopis:
Vážený pane Hofmane
Už na závodě Kolem Lucemburska mne zastihlo několik telefonátů a esemesek, jimiž mne známí upozorňovali na Váš článek věnovaný v červnovém Velu letošnímu Závodu míru. Protože jsem podle těchto informací měl očekávat neskutečný blábol, z něhož navíc já sám mám vycházet dost špatně, byl jsem připraven na nejhorší. Navíc jsem doslova zuřil, jak se opovažujete psát o mých pocitech, stavech, konfliktech, silných slovech, přáních a cílech, pokud jste se mnou posledních pět let vůbec nemluvil!
Ale není to zas až tak zlé, když uvážím, že se Vaše myšlenkové pochody zjevně odehrávaly někde v Praze za stolem, za podpory archivu, denního tisku a snad i něčeho aktuálnějšího z internetu.
Ve dvou třetinách článku pouze dokazujete, že jste pilným čtenářem nejrůznějších pramenů, ale závěry, které vyvozujete, jsou často velmi úsměvné. To není jen případ tohoto Vašeho článku, zpravidla se v poslední době bavím vždy, když čtu z Vaší dílny cokoli o profesionální cyklistice.
Kdybyste v sobě našel sílu a dokázal se na Závod míru přijet podívat, ne někam, kam je to z Prahy nejblíže, ale na etapy, v nichž o něco šlo, kdybyste byl schopen komunikovat i s jinými závodníky, než se kterými chodíte na pivo, a neostýchal se jich na něco zeptat, pak byste se jen těžko mohl dopracovat tak ubohých vět, jako je třeba tato: “Všechny prognózy vzaly za své a už poněkolikáté se potvrdilo, že když se jede na celkové prvenství, i nijak excelentní časovkáři (ačkoli Piotr je mistrem své země v této disciplíně…) se dokáží vytáhnout a rozmetat papírové předpoklady na cáry.” Přečtěte si prosím tu myšlenkovou perlu po sobě ještě jednou.
Snad dokážete pochopit, že zejména pokud jde o časovky, známe se s některými závodníky mezi sebou tak dobře, že už na startu víme, jak s největší pravděpodobností dopadne výsledek. Například s Liesem jsem ve zhruba čtyřicetikilometrové časovce v posledních dvou letech soupeřil asi pětkrát a vždycky jsem mu dal kolem minuty. Podobně tak třeba Bondarievovi. Stejně tak vím, že Chmielewskému nebo Przydzialovi na takové vzdálenosti nadělím minuty dvě. Samozřejmě, pokud všechno proběhne za standardních podmínek. V případě Lieseho, Bandarieva či Chmielewského tomu tak ve Varšavě také bylo.
To, co Vy rádobyzasvěceně nazýváte “vytáhnutím se a rozmetáním papírových předpokladů”, bylo pro mne po skončení časovky naprosto nepochopitelné. Odpověď, ze které jsem neměl – a to mi věřte – vůbec žádnou radost, jsem dostal od příslušných orgánů UCI až po dvou týdnech.
Takže rozhodně nešlo z mé strany o psychické selhání. Kdyby však v té chvíli za mnou přišel novinář, který jen trochu cyklistice rozumí a navíc se dokázal chytře zeptat, asi by měl o čem psát…
Vážený pane Hofmane. Co existuje časopis Velo, mám pocit, že děláte všechno proto, abychom my dva spolu nemuseli promluvit. Opravdu nevím, co jsem Vám kdy udělal. Když jsem Vás pozdravil, tvářil jste se tak, že jsem Vás zdravit raději přestal. Byly doby, kdy jsem Vás skutečně považoval za novináře, který o cyklistice nějaké znalosti má, který ví na co se zeptat a pak to dokáže i poutavě napsat. Určitě bych si svého času považoval, kdybyste o mně něco napsal. Promiňte mi, ale dneska už o to vůbec nestojím, protože vidím, jak jste zlenivěl, jak vaříte z vody a jak o ničem jsou tedy Vaše články. Skutečně budu nejraději, kdybyste se vůči mně choval, jako bych vůbec neexistoval. Opakuji ještě jednou, nestojím o to, abyste o mně cokoli v jakýchkoli souvislostech
psal.
Považuji z Vaší strany za výjimečnou drzost šířit se o tom, že jsem něco psychicky nezvládl, pokud jste se mnou pět let nemluvil. Jste směšný, pokud píšete o mé roztržce s cyklistickým svazem, jestliže jste o ní se mnou opět nemluvil, protože to, co jste někde vyčetl či odposlechl, je jen deformovaná malá špička ledovce celé události. A lžete, když píšete, že můj tým včas a v plné výši vyplácí plat jen Sosenkovi a Przydzialovi.
Vrchol jste si ponechal do posledního odstavce, takže i já skončím reakcí na tuto hloupost. Doporučovat mi, na jaké úrovni a odkdy mám kde vykonávat své zaměstnání je troufalost hodná skutečně výjimečně povýšeného chytráka. Je to úplně stejné, jako bych já Vám vyčítal, že píšete pro Velo a ne třeba pro Lidové noviny.
Ondřej Sosenka