Ohlédnutí v polovině sezóny
Posted on 31. Pro, 2002 by admin in AKTUALITY
Etapami Olympijské solidarity v Polsku pro mne skončila v uplynulém týdnu první polovina letošní sezóny. Ohlížím se za ní celkem spokojen, splnil jsem si zhruba to, co jsem od ní očekával, rozhodně si však nemyslím, že by mne provázelo nějak zvláštní štěstí. Vyhrát Závod míru, to byl hlavní cíl, ale k jeho splnění došlo až po známých okolnostech, které už komentovat nechci, protože už ani nemám, co bych k tomu nového řekl. Myslím, že napsáno už toho bylo na toto téma dost.
Za vůbec nejvydařenější svoje vystoupení tedy letos zatím považuji etapový závod Kolem Lucemburska. Byla to stejně jako Závod míru kategorie 2.2., ale s mnohem lepší prvodivizní konkurencí. Třetí místo v celkové klasifikaci za daných okolností stavím výš než svůj výsledek v Závodě míru. A konečně dávám na stranu toho, co se povedlo, i svoje výsledky z mistrovství České republiky.
Vyhrát časovku už asi byla moje povinnost, ale po nemoci, kterou jsem krátce předtím prodělal, to vůbec nebylo lehké. Výsledek se sice dostavil, ale po nesmírné dřině, bylo znát to manko v tréninku. Paradoxně jsem se tedy tentokrát cítil lépe až při závodě jednotlivců. Za šest dnů, které byly mezi oběma závody, jsem se už stačil dát dohromady a jelo se mi opravdu dobře.
Cením si toho, že jsem se nominoval na mistrovství světa a stejně spokojen jsem i s tím, že novináři nazvali tento domácí šampionát nejkvalitnějším v historii. To, že se na startu sešli až na jedinou výjimku všichni čeští profesionálové působící v zahraničí, závodu prospělo a já si opravdu myslím, že k tomu došlo pod vlivem nových nominačních kritérií, jejichž stanovení jsem asi trochu inicioval svým loňským “případem” (viz. nominace na loňské MS a moje úvahy o polském pasu).
Dovolím si teď ještě jednu poznámku: Asi by stálo ještě za úvahu vyměnit termín časovky jednotlivců za termín časovky družstev. V družstev kromě domácího prvenství o nic nejde, mezinárodně se tato disciplína už nejezdí a proč by tedy nemohla domácí mistrovství hned v pondělí otevírat. Časovka jednotlivců by se pak mohla jet ve středu a to by stíhali i ti, co v neděli někde na druhém konci Evropy dokončovali nějaký etapák. Letos třeba Hruška. Já sice kousek výše lituji, že jsem startoval po nemoci, ale být úplně zdravý, tak jsem asi taky někde v neděli ještě závodil a na pondělí do Milevska jsem to možná stíhal jen s velkými potížemi…
S čím spokojen nejsem a kde mi štěstí nepřálo? Hlavně v těchto souvislostech myslím na závod Kolem Švédska. Na ten jsem skutečně ladil formu, tam jsem se chtěl předvést, ale zaskočila mne nemoc. Více jsem také ze své strany očekával od etapových závodů v Polsku, kde jsem loni nasbíral většinu ze svých bodů do žebříčku UCI. Nemyslím si, že bych na tom byl s výkonností hůře než před rokem, ale moje výsledky jsou teď v Polsku mnohem horší. Je prostě vidět, že loni jsem tam tři největší domácí závody vyhrál a letos mi toho tedy soupeři moc nedovolí. To může bez zájmu soupeřů unikat kdokoli, ale jak se zvednu ze sedla já, můžou se všichni přetrhnout… Tak toho využíváme jako tým CCC-Polsat. Teď Olympijskou solidaritu (jela se poprvé jako závod kategorie 2.3.) vyhrál Romanik. Ujel ve chvílích, kdy se soupeři věnovali mně. Já jsem si zpravil chuť alespoň vítězstvím v časovce, dvacet vteřin na druhého na pěti kilometrech je myslím docela dost.
Už se mi pár sezón osvědčuje udělat v polovině sezóny pauzu. Teď k tomu dochází. Týden úplně bez kola, pak týden popojíždění, ale jen v rámci programu dovolené. Potom se do toho zase vrhnu při etapách Kolem Portugalska a vrchol je jasný – Kolem Polska a MS. Také se těším na Velkou cenu národů v časovce, mám slíbeno, že budu pozván. A pořád myslím na tu hodinovku… Problémem je termín. Chce to měsíc speciální přípravy.