Po čtyřech letech na Slovensku
Posted on 31. Pro, 2003 by admin in AKTUALITY
Kolem Slovenska 2003
Moc rád vzpomínám na své čtyři roky staré vítězství v závodě Kolem Slovenska. V roce 1999 jsem ve slovenských etapách nastoupil ze svého tehdejšího italského angažmá jako host PSK Polyma a prvenstvím jsem odstartoval sérii, v níž se mi při etapových závodech poměrně dařilo a daří. Na jejím konci je zatím zcela čerstvé druhé slovenské prvenství.
Asi ještě nikdy jsem neměl v polovině sezóny tak dlouhou závodní přestávku jako letos. Od červencové Bohemie a krátké dovolené po ní, jsem skoro pět týdnů jenom trénoval. Závodit jsem původně měl začít v první polovině srpna na jednom menším etapáku v Polsku, ale protože jsem zrovna lehce onemocněl, můj start odpadl. K závodu Kolem Slovenska jsem tedy hleděl s určitými rozpaky. Byl poprvé ve své historii zařazen v kategorii 2.3., sešla se tu tedy poměrně dobrá konkurence. Přesto jsem to byl já, kdo ze všech letošních startujících stojí ve světovém žebříčku nejvýš. Navíc jsem tu už jednou vyhrál a tak jsem pochopitelně patřil k favoritům. Zároveň však jsem si uvědomoval, že za deset dnů začíná závod Kolem Polska, který bez nadsázky pro náš tým znamená totéž, co mistrovství světa… Takže bych se měl po dlouhé závodní přestávce asi spíš skutečně na Slovensku jenom připravovat.
Prostě se ve mně mísila spousta pocitů a po prvních dvou etapách bych na své pozdější vítězství toho sám moc asi nevsadil! K tomu jsem byl lehce otráven už tradičním přístupem části domácí konkurence. Zase většina mých tradičních soupeřů nepokrytě dávala najevo, že jenom čeká, co předvedu… Tak jsem už skoro rezignoval a opravdu chtěl jen dobře potrénovat. Jenomže závod Kolem Slovenska, to není Bohemie. S tou má snad společné jen bodové ohodnocení. Jinak jsou slovenské etapy mnohem těžší a delší, i nejlehčí z nich svou náročností se vyrovná pověstné křivoklátské. A hlavně – tady časovka nikomu nevadí, takže se jede jako vyvrcholení v poslední den závodu a také není nijak snadná.
Když jsme se v páteční etapě po 220 kilometrech vyšplhali na Štrbské Pleso, bylo zjevné, že leckdo už toho má plné zuby… Takže o den později musel nutně přijít náš útok. Jen jsme přivítali, že ke kopcům se přidal také vítr. Vzali jsme tedy soupeře na terezín, vsadili takovou tvrdší čtvrthodinku a když jsme se pak za svou prací ohlédli, mohli jsme být spokojeni. Zůstalo nás ve špičce z CCC pět, dále po třech lidech z Mrozu a Legie. Ještě Broniš z Podbrezové, Čech kromě mne bohužel žádný…
V celém závodě se mi jelo čím dál lépe. Znovu jsme si uvědomil, že moje ambice rostou vždycky s tím, čím těžší je závod. V závěru čtvrté etapy jsem ještě z té špičky nastoupil a do cíle přijel sám. Ze svých předcházejících ztrát na nejsilnější soupeře jsem umazal 23 sekund a posunul se na celkové páté místo. Balík přijel se skoro čtvrthodinovou ztrátou! V nedělní časovce už jsem byl klidný. Stoprocentně jsem si věřil, ve výsledcích těsně přede mnou a těsně za mnou totiž byli jen samí polští jezdci, jejichž kvality moc dobře znám. Nebudu říkat, že jsem toho v cíli neměl dost, ale výsledek za to stál. Dvě vyhrané etapy a celkové prvenství!