Giro d’ Italia 2004
Posted on 10. Kvě, 2004 by admin in EXTRA
Drakovina v dresu mistra světa
V průběhu první etapy jsem se natolik nechal unést pohodou a klidem, že jsem si dnes několikrát říkal, jak se mi takové rouhání nevyplatilo. Jednak jsem ještě včera chytil zbytečných osm sekund, o nichž jsem ještě nevěděl když jsem telefonoval domů a tedy i pro tyto stránky. Seběhlo se to tak, že jsem po týmové práci na posledních kilometrech spokojeně pohlédl vpřed a viděl, že ve špičce zůstali naši sprinteři… Sám jsem vyvěsil a zvolna propadal na konec balíku. Jenomže doslova v posledních stovkách metrů někde uprostřed hlavního pole někdo nechal díru a my na konci tak dostali ztrátu osm sekund. Snad nebudou někdy chybět, bylo to úplně zbytečné!
No a dnes při druhé, už kopcovité etapě, byl všechen klid úvodního dne pryč. Kdo čekal, že se pojedou jen závěrečné kopce, byl rychle vyveden z omylu. Já jsem navíc trápen typicky cyklistickým problémem – sedím momentálně na boláku, což se mi nestalo už několik sezón… Snad se to nerozjede!
Po sprinterském stíhání uprchlíků jsme přijeli pod první velký kopec letošního Gira, za ním už byl jen sjezd do cíle. Myslím, že už jsem přece jen leccos na kole zažil, ale jaká tady byla najednou strkanice o pozici, to nepamatuju. Ne, že bych každýmu uhnul, ale určité věci jsou trochu pod úroveň. Nesnesu, když roztahuje lokty někdo, kdo na to evidentně nemá a přiznávám, že jsem se nechal trochu rozhodit. Postupné předjíždění těchto borců stálo dost sil… Nahoře jsem už byl v jakési větší špičce balíku, ale ti úplně nejlepší zrovna odjížděli… Ve sjezdu jsme pak ve druhé skupině likvidovali hlavně s Pospejevem asi půlminutové manko a já při tom udělal jednu velkou zkušenost a byl jsem vyléčen z jedné velké iluze… Postaral se o to mistr světa Astarloa. Nejen, že nám na špici nešlápnul, ale v zatáčkách nás několikrát málem sundal. Pořád vytahoval nohu a vypadal jak plochodrážní motocyklista, v dresu mistra světa to vypadalo zvlášť hezky… Nakonec dal všemu vrchol tím, že když jsme měli skupinu před námi na dohled, z háku nastoupil a dospurtoval si jí. Pak ještě spurtoval na cílové čáře. V české cyklistice pro to máme hezké a přesné označení – drak!
Nakonec tedy druhá etapa pěkně zacloumala celkovým pořadím, já skončil bez ztráty a poskočil jsem na 16. místo. Přiznávám, že v úvahách o svých možnostech jsem měl a mám větší obavy z těžkých etap v úvodu než z těžkých etap, které čekají na závěr. Tak uvidíme zítra.