OH Athény 2004
Posted on 12. Srp, 2004 by admin in EXTRA
Na skok do Athén
Dnes v noci cestuji do Athén, kde bychom měli přistát v pátek nad ránem. Ve čtvrtek dopoledne jsem ještě s firmou Kovařík ladil přípravu mého Mosera č.1 a odpoledně jsem 2,5 hodiny trénoval. Nebyly to už žádné velké intenzity, protože den předtím jsem si strašně dával, když mne Ota Fiala povodil za autem… Při obou posledních domácích trénincích jsem intenzivně myslel hlavně na rozhovor v novinách s jistým olympijským favoritem, který prohlašoval, že už dva týdny před závodem nevezme své sportovní náčiní do rukou. Šťastný člověk!
V pátek budu po nočním letu vstávat až před polednem a pak se chci svézt na trati závodu. Kromě toho se musím v předolympijském athénském mumraji někde sejít s naším týmovým mechanikem, který z Itálie vyrazil autem s rezervními bicykly pro mne a Rakušana Trampusche. Spát půjdu brzy, třebaže se v sobotu startuje až kolem poledne. Po závodě s největší pravděpodobností nejbližším spojem domů – v neděli už mne asi lze potkat na švihu někde mezi Berounem a Plzní…
Možná délkou svého pobytu v dějišti her se stanu olympijským rekordmanem svého druhu! Ale vážně. Samozřejmě by bylo nesmírně příjemné ještě dva týdny po závodě využívat komfortu olympijské vesnice, ochutnávat z lákavé škály mezinárodní kuchyně v olympijské jídelně, chodit tleskat na tribuny jiným našim reprezentantům a zúčastňovat se aktivně prý poměrně pestrého společenského života borců, kteří už mají svoje vystoupení za sebou. Běhá mi mráz po zádech, když o tomhle mluví vyznavači nejrůznějších jiných sportů a přiznávám, že jim trochu i závidím… V případě cyklistiky totiž něco podobného absolutně není možné. Sám bych si takový luxus dovolil snad jedině v případě, že bych v Athénách vyhrál!
Hned první týden v září se jede závod Kolem Polska, rád bych tam zopakoval svoje prvenství z roku 2001. A začátkem října se koná ve Veroně mistrovství světa. To je zase při vší úctě k olympiádě ten skutečný vrchol pro mého zaměstnavatele. Hlavně tam nejspíš budu rozhodovat o výši svého platu v příští sezóně.
Nechci tím pochopitelně říci, že se jedu na OH jen projet. Naopak. Připravoval jsem se zcela cíleně, jsem si jist, že jsem v přípravě nic neošidil a při závodě Kolem Burgosu jsem cítil, že forma ideálně graduje. Myslím, že se mi v posledním týdnu doma povedlo i vyladění. Na závod se těším, chci udělat pořádný výsledek a věřím si.
Kromě spousty vynikajících a silně zmotivovaných soupeřů však vidím také nejméně dvě záludnosti. Jednak patříme k zemím s menším počtem zastoupených jezdců a budeme stát na startu až v kdovíkolikáté řadě. Už vybojování nějaké trochu akceptovatelné pozice, na níž nebude třeba pod každým kopečkem a před každou zatáčkou brzdit do nuly a pak zase nastupovat, bude stát strašně sil, které mohou v závěru chybět. A pak je tady strašidlo aténského vedra (jede se městem) a s tím související servis pití. Říká se, že nedostat v jednom okruhu láhev, může znamenat konec všem nadějím.
Předpokládám, že se pole dost roztrhá a že hodně lidí vzdá. Nejen kvůli převýšení a očekávanému velkému vedru, ale i následkem pádů. Kdo nebude jezdit od prvních kol vepředu, sotva bude mít šanci. Nečekám, že by do cíle přijela na špici větší skupina, ale pokud by k tomu došlo a byli jsme tam se Svoradou, rád mu pomůžu v boji o pozici před spurtem. Ale spíše to vidím tak, že pojede vepředu maximálně dvacet lidí a pak to bude vykračovat po jednotlivcích.
Samozřejmě mám své favority. Nejvíc věřím Španělům a Italům, jmenovitě Vlaverdemu, Astarloaovi, Freiereovi, Bettinimu, Rebellinovi… V případě Ullricha bude záležet na tom, kolik zajíců se rozhodne chytat. Pokud se spokojí s jedním zlatem, tak v předcházejícím sobotním závodě mrhat silami nebude a časovku pak vyhraje suverénně. Jestli myslí na obě zlata, tak bude strašně silný tam i tam, ale vyhrát nemusí ani jednou.