První vítězná “čtyřka”
Posted on 31. Pro, 2001 by admin in EXTRA
Proč nechci do první divize!
Závod Kolem Polska, kam i letos přijede hned několik prvodivizních týmů, zůstává samozřejmě v zemi mého nynějšího cyklistického působení nadále akcí číslo jedna. Neznamená to však, že by předcházejícím etapákům – Szlakiem Grodow Piastowskich, Baltyk-Krkonoše Tour a naposledy Course de la Solidarité Olympique – byla věnována jen malá pozornost. Sedm polských profitýmů, z nichž i ten nejchudší žije v podmínkách neporovnatelně lepších než všechny tři současné české, financují téměř výhradně polští sponzoři a ti chtějí a musejí být patřičně vidět. Nechci mistrovat, ale na druhé straně nemůžu tvrdit, že by mě nedělalo dobře, když jsem ve vzpomínané tolik prestižní sérii skončil vždycky na stupních vítězů. Postupně druhý, třetí a první.
Že to je opravdu výjimečná bilance, byť dosažená v závodech “jen” kategorie 2.5 a 2.4, o tom se nyní přesvědčuji na každém kroku. Když pominu nabídky ostatních polských stájí, jednám teď o nové smlouvě s CCC Mat. Nabídka je tak dobrá, že nevylučuji podepsání až tříletého kontraktu! O peníze jde tak jako všude samozřejmě až na prvním místě, ale já si vážím v této chvíli hlavně nesmírně seriozních vztahů, které jsem v CCC Mat našel, skutečnosti, že zatím všechno, co mi bylo slíbeno, došlo také splnění a ze všeho nejvíc vítám svobodu, jakou tady mám. Je to až neuvěřitelné. Já prostě řeknu co jet chci a co naopak nepojedu a tak to také nakonec je! Program týmu se dělá do značné míry podle mne a to člověka nejen těší, ale i velmi zavazuje.
Napůl v žertu, napůl vážně se v týmu mluví o tom, že vedle českého bych mohl dostat i polský pas. Je pravda, že dědeček mého dědečka byl čistokrevný Polák a dvojí občanství je údajně v těchto případech možné. Mám prý říci ano, a zítra mi ten pas přinesou. Jak říkám, je to v poloze žertovné, ale legrace končí ve chvíli, kdy mi začnou vysvětlovat, co v Polsku znamená statut reprezentanta a jaké občanské i jiné výhody to přináší. Sport má v Polsku ve společnosti úplně jinou vážnost než u nás. Ministerstvo sportu je postaveno na úroveň jiných ministerstev a ministr Nowicky je cyklista, pamětníci ho budou znát mimo jiné ze Závodu míru. Cenu za mé poslední vítězství mi na stupních vítězů předával ministerský předseda Jerzy Buzek. Dovede si někdo představit, že by u nás přišel na cyklistické závody Miloš Zeman?
Konkrétně teď po mém vítězství v Závodě olympijské solidarity se mi ozvala také jedna německá druhodivizní stáj. Bylo mi až k smíchu, s čím přišli, jaké mají představy o českých cyklistech a o polských týmech. Zaspali přesně deset roků…
Už poněkolikáté mi volal také jistý španělský manažer a proběhly po delším čase zase nějaké telefonáty mezi mnou a mými italskými přáteli. A protože se mě na to ptá také spousta lidí doma, musím se chvíli zastavit u důvodů, proč se nijak netlačím do některého celku první divize.
Jsem jednoznačně přesvědčen, že lídr v celku druhé divize znamená mnohem víc, než jakýkoli “nosič vody” v divizi první. Vůbec si nedovedu představit, že bych dneska někam přišel dělat domestika. Znám spoustu vynikajících závodníků, kteří takovými domestiky jsou, dělají svou práci perfektně, ale pochybuju, že jí dělají za všech okolností také rádi. O kousek výše říkám, že o peníze jde samozřejmě až na prvním místě, ale stejně tak nyní tvrdím, že peníze nejsou všechno. Strašná křeč pro závodníka nastává ve chvíli, kdy začne být používán jako předmět, jde ze závodu do závodu bez ohledu na to, zda má formu nebo ne, zda se stačil připravit nebo ne. Existují prvodivizní stáje, a Češi v nich učinkují, kde závodník jde večer spát, aniž by věděl, co bude dělat druhý den! Trénovat? Kolik a jak? Závodit? Kde a v čem? Odpočívat? A nejde přitom o výjimečnou okolnostmi vynucenou improvizaci, ale o program jak – slušně řečeno – přizpůsobit individualitu potřebám týmu. Děkuji pěkně, skutečně za žádné peníze!
Zvláště přehnané mínění pak u nás všichni máme o materiálním vybavení prvodivizních týmů a o fundovanosti lidí, kteří o něm rozhodují a případně určují i způsob používání. Vůbec si nedovedu představit, že v té sponzorsky dodané konfekci bych přišel se svými nároky na podobu svých rámů, klik, představců… A také nevím, jak bych reagoval, když by vedle mne v autě chvíli jel týmový šéf, dvakrát na mne kouknul a pak vydal rozkaz, že od zítřka si dám sedlo o půl centimetru níž a vezmu si naopak o centimetr delší představec, jak se to stalo jednomu z mých kamarádů. Já bych opravdu neposlechl.
Tři roky jsem při svém italském působení chodil na pravidelná lékařská sledování do centra stáje Mapei a jako hostující jezdec jsem s týmem Riso Scotti jel pár velkých jednorázových závodů. Setkal jsem se osobně při těchto příležitostech s mnoha jezdci, nevyjímaje ty úplně nejslavnější a nejúspěšnější. Nepochybně jsem měl velkou smůlu, ale odnáším si z těchto letmých setkání například pevné přesvědčení, že nejoblíbenějším partnerem pro trávení volného času špičkového cyklistického profesionála je Mickey Mouse.
Přesto jsem cyklistické Itálii za mnohé vděčný, naučil jsem se tu i dost věcí zcela necyklistických a mám v této zemi několik opravdu dobrých přátel. Ale budu vždycky tvrdit, že víc jak tři roky v Itálii našinec bez újmy na psychickém zdraví nemůže přežít! Češi, kteří tady dlouhodobě pobývali v jakékoli profesi, mi to potvrzují.
K tomu všemu si navíc myslím, že také z druhé divize, pokud má tým zajištěny alespoň trochu hodnotné starty, se lze dostat hodně vysoko. Pár druhodivizních jezdců figuruje i v první padesátce světového žebříčku.
Kam až jsem se to dostal z polských startů… Prvenství v Závodě olympijské solidarity je zatím mým největším osobním úspěchem. Je to po několika vítězných etapácích kategorie 2.5 moje první vítězná “čtyřka”. Zvláště mě těší, že jsem v časovce o více jak minutu porazil obzvlášť hrdého německého mistra Lieseho (nepřišel ani na stupně vítězů) a že jsem jako jediný z celého startovního pole jel průměrem přes padesát. Po domácím mistrovství v krátké době podruhé, tentokrát navíc v dost zvlněném terénu!
Závěrem už jen omluva: Zpoždění, s nímž se tyto informace dostávají na mé stránky, bylo způsobeno dovolenou webmastera.