Další rekordmani?
Posted on 25. Čvc, 2005 by admin in EXTRA
Snad mi nikdo nemá za zlé, že s naprostým nadhledem sleduji rozpravy na téma, kolik by asi jeli skuteční borci, když Sosenka jel skoro padesát. Prostě každý si to může zkusit…
Srovnávání mohou být samozřejmě různá. Směji se, když někde čtu, že i 50. místo na Tour je víc než světový rekord v hodinovce. Neberu dotyčnému jeho názor, ale já jsem 50. místa na Tour odmítl už někdy před pěti lety. Od té doby jsem se až do chvíle rozdělení světového pelotonu na kategorii Pro Tour a kategorii ostatní pohyboval permanentně kolem 100. místa světového žebříčku a nabídek jezdit v tehdejší I. divizi jsem měl po svých úspěších na Kolem Polska, Kolem Lucemburska či Kolem Švýcarska více. Potíž byla jediná. Ty nabídky byly urážlivé. Odmítám pracovat lépe než Ital, Francouz či Němec za zlomek jeho platu. A také se necítím nejlépe, když mám dělat někomu sluhu. Jinému to třeba nevadí, někdo je sluha přímo rozený, ale já s tím mám opravdu velký problém.
Přestože obecně chovám hlubokou úctu k mnoha geniálním lidem, je o mne také známo, že si jako cyklista před nikým na zadek nesedám. A moje rekordní hodinovka mi v tomto směru skutečně sebevědomí nesebrala.
Když se v souvislosti se svým aktuálním pokusem dočtu zřejmě zcela vážně míněnou úvahu, že jeden závodník mne v roce 2004 dal v české mistrovské časovce na silnici 40 sekund a že tedy kdoví, jak by to vypadalo, kdyby do toho šel on, tak mne hanba fackuje za autora této myšlenky. K tomu mám ještě něco lepšího. Jistý Klecker mi v mladších žácích jednou dal na deseti kilometrech pět minut. Neměl by tedy raději on? Já vím, že to není z Michalovy hlavy, ale Michalovi to škodí. Alespoň do chvíle, než by sám ten rekord případně překonal.
Pro výběr adeptů na světovou hodinovku bych měl dva jednoduché testy. Oba jsem sám absolvoval, šíleně se u nich nadřel a ještě víc jsem se potil, když jsem se doslova léta připravoval na jejich zdolání. Myslím, že dobrou kvalifikací pro hodinovku je například současné zvládnutí umění zajet v Motole stíhačku pod 4:30 a vyjet v závodě s borcem formátu Ullricha do 2500 metrů nad mořem. Takový Mc Gee to umí mnohem elegantněji než já a v první řadě on je pro mne opravdovým horkým adeptem na budoucí překonání padesátky. Nebo další Australan Rogers a vůbec všichni ti, co dokážou jezdit na dráze. Silnice, jistá vysoká úroveň, ale nikoli nutně absolutně nejvyšší, ta je samozřejmostí.
Tak se dostávám k velmi citlivému tématu – Armstrong a hodinovka. Každý, kdo se mnou mluví alespoň minutu, se na to zeptá… Armstrong je pro mne nepřekonatelný fenomén, který kdyby chtěl, tak vyhraje Tour třeba desetkrát. Ale hodinovka vyžaduje něco jiného. Nepochybuji o jeho schopnostech naučit se – obrazně řečeno – v Motole jezdit stíhačku jednotlivců pod 4:30. Teď to však neumí a myslím, že kdyby to zkusil, bude stejně roztomilý, jako bych byl já, když s ním pojedu do kopce… Armstrong nemá a v posledních letech nikdy neměl čas experimentovat, utíkaly by mu peníze. Tak si také vysvětluji, proč rychle ustaly články o tom, jak se právě on na hodinovku připravuje, jak mu Nike vyvíjí speciální kombinézu a Trek dělá ještě výjimečnější kolo. A úplně největší potíž je dále zejména v tom, že Armstrong si nemůže dovolit, když už by do toho náhodou šel, neuspět. Takže do toho ani nepůjde, to jsem opravdu klidný.