Dvě hodiny u ministra
Posted on 31. Pro, 2001 by admin in AKTUALITY
Dvě hodiny u ministra
Uběhlo jen pár desítek minut od vyhlášení vítězů letošního závodu Kolem Polska a už jsem seděl v malém letadle a z polního letiště v Jelení Hoře jsme nabírali kurz Varšava. Kromě dvou pilotů jsme byli v tom stroji jen tři cestující, víc se jich sem nevešlo. Ředitel závodu pan Lang a já jsme spěchali živě vystoupit v pořadu polské televizní jedničky. V televizi a ve všech polských novinách se po mém prvenství ještě víc než o mých výkonech mluvilo o dědečkovi mého dědečka a jeho polském původu. Před sto lety přišel přes Ameriku z Polska do Čech, jmenoval se Ondřej jako já, a už když jsem tuhle story na jaře vyprávěl ve společnosti sponzorů našeho týmu CCC Mat, zrodil se tam nápad, který jsem zpočátku nebral vůbec vážně. Prý bych mohl mít vedle českého i polský pas. Od té doby jsem o této eventualitě často přemýšlel. Přiznávám, že jsem se nechal podrobně poučit o zabezpečení polských reprezentantů, že jsem pozorně vyslechl představu našich sponzorů o podobě mé příští smlouvy ve variantě s polským pasem a bez polského pasu, a že jsem si od těch chvil ještě více všímal jak populární je cyklistika v Polsku a jak v Česku. Také jsem si uvědomoval, že doba zarytých vlastenců jaksi odezněla a že vlastně právě nyní všichni usilujeme o to, aby vznikly jakési Spojené státy evropské, jak můžeme Evropskou unii také nazývat. Češi i Poláci do ní mají také patřit a napříště používat nejen jednotnou měnu, ale řídit se také jednotnými normami, zákony, myšlenkami. V polských novinách jsem si také přečetl, že jsem už o polský pas požádal. Není to pravda. Ale je pravda, že to s největší pravděpodobností brzy udělám. Definitivně jsem se rozhodl po rozhovoru s polským ministrem sportu panem Nowickým. (Mimochodem, mnohem hůř bych se asi rozhodoval, být takové ministerstvo u nás. Ale to je jen jediný z mnoha rozdílů, jak chápe vrcholové sportovce společnost tam a tady…) Pan Nowický byl před čtvrtstoletím mistr světa v silničním závodě družstev, jel několikrát Závod míru a skvěle také ve své době jezdil stíhačku. Chtěl mne osobně poznat, když viděl závod v televizi a slyšel o tom, že přemýšlím o polském pasu. Ohromně jsme si při mém přijetí u něho notovali… Původně na mne měl patnáct minut, ale zůstal jsem u něho v úřadě nakonec skoro dvě hodiny! Dávno mi ujel vlak do Wroclavi, kam mi kluci z týmu odvezli moje auto, když jsem po skončení závodu Kolem Polska odletěl do Varšavy. Mít dva pasy asi není úplně běžné, ale znám takových lidí více. Je to skutečnost, kterou se můžu hlásit k velmi starým kořenům předků, aniž bych zapomněl na to, kde jsem se já sám narodil, kde jsem vyrostl, kde jsem chodil do školy, kde bydlím… Nehodlám přijmout polské občanství, abych se vzdal občanství českého. Vlastnictví dvou pasů to nejzásadnější v životě člověka nijak neovlivňuje. Ale v případě takové drobné životní epizody, jakou je třeba krátkodobá a pomíjející sportovní reprezentace, tam můžou dva pasy sehrát zásadní roli. V této chvíli skutečně nevím, zda příští závodní sezonu absolvuji s pasem českým, nebo polským.