K sedmi minutám náskoku v etapě do Walbrzychu:
Posted on 31. Pro, 2003 by admin in EXTRA
Kousek taktiky a omluva za to…
V loňském roce jsem si prožil svoje zejména na dvou závodech. Jednak při Ytong Bohemia a podruhé při Kolem Polska. V obou případech jsem obhajoval prvenství, v obou případech jsem měl věčně za zadním kolem posazeno několik hlídačů a v obou případech mohl z pelotonu odjíždět kdo chtěl, ale běda, jak jsem se zvednul ze sedla já… Přiznávám, že jsem byl hodně znechucený. Je jasné, že favorité každého závodu musejí být hlídáni a musejí se s tím umět vyrovnat, ale mělo by to mít své meze. Když sám odhodím svoje vlastní ambice, když je mi jedno, že ani můj tým nevyhraje, a když mne blaží, že hlavně nevyhraje ten, kdo obhajuje, tak asi není úplně všechno v pořádku.
Vědomí, že i při letošním Závodě míru zase proběhnou podobné manévry a že se o místo za mými zády spousta lidí bude ochotna doslova poprat, mne v přípravě na tento závod deptalo snad ještě víc než fakt, že se nejede časovka. A tak jsem se rozhodl v rámci taktického klání zahrát trochu divadlo. Prostě mám teď v týmu jiné úkoly, trénuji na jiné závody a Závod míru, obhajoba, neobhajoba, je jen prostředkem. Nikoli cílem!
Vzal jsem to hodně vážně a při etapách Dolním Saskem, což byla jakási generálka (a nejen moje) právě na Závod míru, mě až chvílemi svrběly nohy, jak byly nevyužité. Tam jsem skutečně jenom trénoval, ale tvářil jsem se, že málem vypouštím duši. Když jsem si pak na serveru iDnes přečetl hodnocení pana Ženíška (Na otázku, zda Sosenka obhájí prvenství v Závod míru, odpověděl, že v žádném případě, že letos nemá formu), pochválil jsem se, že to asi dělám dobře a navíc jsem byl ještě krásně zmotivovaný.
Kdo sledoval nejrůznější komentáře před závodem zvlášť pečlivě, asi něco tušil. Ano, říkal jsem, že jedu na ZM trénovat a že vrchol mám mít v Lucembursku a ve Švýcarsku, ale také jsem byl vedením CCC stažen ze sestavy pro Giro s tím, že tým potřebuje body do žebříčku UCI. A za třeba dvacáté místo na Závodě míru se jich moc nerozdává… Hodně mne potěšilo, že vzdor mým výrokům, v tipovací soutěži ZM, kterou brácha na těchto stránkách vyhlásil, přišlo dokonce pár tipů na moje prvenství! Díky, díky.
První letošní etapy mne dost zklamaly. Do kopců se jezdilo strašně pomalu, každý jen koukal, co udělají ti nejsilnější. Ve třetí etapě jsem myslel, že to už nevydržím a něco zkusím, zase byli všichni spokojeni, že ten balík jede pěkně pohromadě. Zkousl jsem to a jel si raději dozadu s někým popovídat. V tréninku jezdím do kopce mnohem rychleji, tak jsem měl opravdu co dělat, abych zachoval klid.
Ale k něčemu to bylo přece jen dobré. V souvislosti s mými předzávodními prohlášeními a odhady expertů o mé výkonnosti jsem měl najednou pokoj. Stačilo pár výroků, tři dny nic nezkoušet a najednou jsem měl takovou volnost, jako když jsem jel tenhle závod poprvé a byl jsem vůbec rád, že jsem ho dojel… A přitom před námi byla nádherná čtvrtá etapa do Walbrzychu!
Jak to dopadlo, je známé. Jelo se mi ještě lépe než před rokem, kdy o výsledku rozhodovala tuším také čtvrtá etapa a dlouhý únik dvojice v ní. Wesemann je velký borec, víc k němu nemám. Má za sebou suverénně nejsilnější a nejlépe organizovaný mančaft, nebude lehké s nimi teď závodit. Ale není pravda to, co jsem si přečetl dnes ráno (v úterý) v polských novinách, že je po závodech, že Telecom se se Sosenkou dohodne. Myslím, že ještě nějaké závody tady budou…