A je to tady:
Posted on 24. Bře, 2006 by admin in EXTRA, TECHNIKA
Tradiční jarní téma – kliky
Do svého současného týmu jsem přišel jako závodník používající střídavě kliky dlouhé 185 mm (silniční a dráhové závody) nebo 190 mm (časovky, hodinovka) a první rok své působnosti zde jsem je také bez větších problémů a skandálů používal. Loni jsem se zjara snažil ze všech svých sil vyplnit přání týmového vedení a v souvislosti se sponzorským zabezpečením jsem ukázněně přijal na svém silničním kole kliky dlouhé 180 mm. Dopadlo to, jak to dopadlo… Napřed jsem jezdil orvaný za balíkem, později se vzbouřil, vrátil si svoje vlastní dlouhé kliky na kolo, začal jsem vyhrávat a v červenci jsem vytvořil – samozřejmě, že na co nejdelších klikách – světový rekord v hodinovce.
Letos přišel do týmu mimo jiné i nový sponzor dodávající komponenty. Od loňského listopadu při každé příležitosti mluvím na týmových setkáních a jednáních s vedením o tom, že potřebuji “svoje“ kliky. Stopětaosmdesátky a stodevadesátky… Od listopadu jsem ujišťován, že se to vyřeší, že je budu mít. V pondělí přijedu do Riccione na start etapáku Settimana Ciclistica Coppi e Bartali a mám tady připravená svoje nová kola. Na první pohled úžasná krása, na druhý pohled jsem na omdlení. Jsou tam samozřejmě stoosmdesátky, má je i speciál pro časovku. Jako bych dostal nafackováno!
Říkám si napřed, nenechej se rozhodit. Jedu na tom druhý den dopolední etapu i odpolední časovku družstev. Třetí den slezu, ráno letím domů a téhož dne odpoledne už trénuju na staré plzeňské a samozřejmě na svých klikách. Jenomže v klidu to vůbec není. Mému odletu předcházely výměny názorů, jejichž konec vůbec nedovedu odhadnout. Stojí proti sobě dvě pevná stanoviska. Tým prý kvůli mně nepřijde o klíčového sponzora. Já zase nemám důvod vlastně programově svoje výkony a výsledky dobrovolně snižovat. Nedělám nic, co by nebylo povolené. Pravidla UCI nijak délku klik, na rozdíl od parametrů mnoha jiných komponentů, nedefinují ani neomezují. Je to logické. Každý závodník je jiný. Neberu argument, že když jsou stoosmdesátky dobré pro tisíce profesionálů na celém světě, že budou dobré i pro Sosenku. Nikdo druhý z těch tisíců profesionálů neměří dva metry. A je mi jen líto, že těch pár stodevadesáticentimetrových závodníků dobrovolně prohrává s těmi menšími jenom proto, že vozí stejně dlouhé kliky jako oni.
Když loni v létě spadla kdekomu brada v okamžiku, kdy jsem zajel svých 49 700, bylo to z velké části zásluhou těch klik. Co velký jezdec ztrácí na odporu vzduchu, to kompenzuje jedině převodem za pomoci dlouhých klik. Jiná cesta není! A mimochodem… Mám doma ve stole papír, kde je spočítáno, že ani stodevadesátkami by to u mne končit nemělo. A že pak pojedu jak z jiného světa…
Nacházím paralelu třeba s NHL. Slovenský obránce Chára je velký jako já. Délka hokejky na rozdíl od délky klik je ale pravidly omezená. Chára však samozřejmě dostane výjimku, má hokejku jako nikdo druhý! V důsledcích je to přece propagace hokeje. Koukejte se všichni jak s tou obrovskou hokejkou válí! A výrobce jeho hokejky má reklamu jako žádná jeho konkurence.
Co se stane v cyklistice? Nejprve firma De Rosa vynaloží ohromné úsilí, aby pro mne připravila zcela výjimečná kola. Na mnoha cyklistických serverech, v časopisech a italských novinách se objeví článek s fotografiemi jak De Rosa pro obra Sosenku napřed vychytá podobu klasicky stavěného rámu, aby pak podle něho mohla zcela přesně “odlít“ rámy karbonové. Výsledkem je precizní práce, kterou však vzápětí někdo druhý úplně zabije. Světový gigant číslo jedna v kategorii výrobců komponentů, chrlící denně haldy klik do 180 mm, přizná, že neumí vyrobit kliky o pět milimetrů delší! Neumí to ani pro světového rekordmana v hodinovce! A neumí to ani s vidinou, že při dalším pokusu o nový rekord bude u toho! Bojí se, že jeho kliky to nevydrží?
To ale není všechno! Ve své nadutosti také nedovolí, aby k jeho komponentům byly přiřazeny kliky jiného výrobce.
Samozřejmě, že stále probíhají nějaká jednání. Řeší to můj manažer pan Antonello Della Corte. Z našeho společného pohledu však druhá strana měla a mohla své stanovisko sdělit před několika měsíci. Teď je dávno pozdě. Kliky nejsou představec. Pět milimetrů je moc, je to úplně jiný sport! A je to kromě věci fyziologické a mechanické také do značné míry záležitost psychická. To nepopírám. Nemůže se mi nikdo divit, že když jsem na klikách od 185 mm výš vyhrál jen v profesionálním pelotonu v minulých letech přes 50 závodů a vytvořil světový rekord, že teď se ke kratším nevrátím.
Není to skutečně sranda a nedokážu odhadnout, jak se všechno dál vyvine. Zvlášť když – pokud budu startovat – rozhodně nebudu mít v dubnu na mistrovství světa ve stíhačce na kole kliky onoho týmového sponzora… Opravdu nevím. V mé smlouvě samozřejmě stojí, že jsem povinen užívat materiál, jaký od týmu dostanu, ale není tam nic o tom, co dělat, když ten materiál neodpovídá mým potřebám. Opakuji, že nechci nic nepovoleného, ani neobvyklého (desítky výrobců dlouhé kliky vyrábějí, tisíce cyklistů je užívají), chci jen věc odpovídající mé výkonnosti a mým fyziologickým parametrům. A nedělám to pro nic jiného, než že chci svému týmu dobře sloužit a dělat mu další slávu.
Za sebe teď jen říkám, že je mnohem pravděpodobnější, že letošní sezónu odjezdím jako amatér, než bych jezdil s klikama 180 mm.