Kolem Polska 2001
Posted on 31. Pro, 2001 by admin in EXTRA
Z domestika lídr
Už bez šance na úspěch zůstali daleko za námi v minulých etapách, nebo v předcházejících kilometrech té sobotní – královské, takové hvězdy, jako třeba Tafi, Čmyl, Hunter, Wadecki, O´Grady, Kirsipuu, Strasser, Spruch a spousta dalších “prvodivizních” ve světovém žebříčku postavených většinou pro nás nedohledně vysoko… Do kopce k lyžařským můstkům v Karpaczi jsme šlapali v uniklé skupince my dva s Piotrem Przydzialem, mistr světa Vainsteins, aktuálně devátý můž světového žebříčku Rumšas a Voigt, který se dokonce letos svezl jednu etapu ve žluťáku na Tour. Ti tři slavní nám s Piotrem neměli zapotřebí v úniku příliš pomáhat. Samozřejmě těžili z toho, že jsme tu byli jediní z jednoho týmu dva a že jsme hlavně hleděli na to, aby se sem nedotáhl někdo z Mrozu.
Letošní závod Kolem Polska, to byla už před startem v první řadě věc rivality mezi CCC Mat a Mrozem. Naším cílem bylo v té chvíli zajistit rozhodující náskok pro Przydziala a položit základ jeho obhajobě loňského prvenství. Já tu fungoval jako domestik a chtěl jsem svoji roli splnit jak nejlépe umím. Raimundas Rumšas za námi chodil od prvního dne a neustále nám opakoval jaký nás čeká od něho výprask! Není tajemstvím, že náš tým CCC Mat se ho pokouší koupit a zajistit si pomocí jeho bodů pro příští sezonu prvodivizní příslušnost. Tak k sobě máme dost blízko a vzájemné špičkování se chvílemi dostávalo až za hranice pouhé legrace. Raimundas se opakovaně pokoušel v kopci nastupovat, ale zjistil, že nás s Piotrem neutrhne. Tak zaútočil ve sjezdu. Déšť, strašná zima, zatáčky, písek naplavený z lesa, silnice samá díra, já se svými dvěma metry a on mnohem menší vyhlášený kaskadér… Dopadlo to tak, že Raimundas opustil vozovku, stačil jsem ještě zahládnout jeho skok do křovin. O tom, že má zlomenou klíční kost, jsem se dozvěděl až po etapě. Opravdu mu to nepřeju.
Mistra světa Vainštejnse jsme se zbavili úplně jinak. Já ten výraz nemám moc rád, ale tady skutečně sedí – “na férovku”. V nejtěžším stoupání posledního okruhu etapy začal ztrácet po centimetrech a nakonec během pár kilometrů z toho byly více než dvě minuty. Zbyli jsme my dva z CCC Mat a Jens Voigt. Měli jsme dost štěstí, Voigt chytil defekt a my šlapali k cíli sami. Já to viděl už dost růžově, ale Piotr se strašně trápil. Začal jsem ho trhat z háku, musel jsem zvolnit, pak skoro zastavit, on už nemohl kloudně otočit nohama. Voigt se po výměně kola přehnal kolem a já jsem teprve v té chvíli přestal být domestikem. Asi je pro tým lepší vyměnit lídra než ztratit naději na celkové prvenství. Ale míň než na 4 sekundy jsem už Voigtův náskok neztáhnul. Přestože v neděli čekala ještě jedna krátká dopolední etapa, všichni od té chvíle mluvili jen o tom, že o vítězi rozhodne závěrečná časovka. Nebo spíše také o tom, že závod je rozhodnut, že na Voigta nějaký Sosenka v časovce nemá! Připomínali jeho šesté místo na loňském mistrovství světa, letošní páté místo v časovce na Tour a nevím co všechno ještě… Já mám ale o svých časovkářských schopnostech také celkem slušné mínění. Rád se nechám poučit, kdo druhý jel letos dvě dlouhé časovky průměrem přes 50 km/h tak jako já. A navíc jsem si živě připomínal nechápavý výraz Lieseho, mistra Německa a Voigtova přemožitele, když jsem mu v časovce nadělil a připravil ho také o celkové prvenství už při letošní Olympijské Solidaritě…
Zkrátím to, Voigt dostal na 19 km třičtvrtě minuty. Mnohem víc, než jsem k celkovému vítězství potřeboval. A škoda, že časovka nebyla delší! Na rozdíl od Lieseho však přišel s gratulací. Připadala mi velmi upřímná.