Lídrem na Giru nebo domestikem v Závodě míru?
Posted on 26. Dub, 2004 by admin in AKTUALITY
Giro del Trentino, v němž jsem účinkoval minulý týden, mělo být v jistém směru mojí generálkou na Giro di Italia a měřeno tímto očekáváním, jsem spokojen! Konečné devětadvacáté místo je v dané konkurenci docela slušné, na startu bylo určitě alespoň pětadvacet lidí postavených na žebříčku UCI výše než já. Konečný dobrý výsledek však nebyl mým nejhlavnějším cílem. Zejména jsem chtěl dobře potrénovat, proto jsem si ještě po každé etapě samostatně přidával další hodinku ve svižném tempu. Přálo počasí, bylo konečně skoro letní teplo a jezdilo se dost rychle. Takže mým nejpříjemnějším zjištěním v cíli byl nakonec fakt, že jsem dokonce s předstihem na své závodní váze! Během etap v Trentinu jsem sundal dvě kila!
Určitě k tomu přispěla zejména třetí etapa, v níž jsem si vyzkoušel do jaké míry jsem schopen v této konkurenci a této fázi sezóny jet naplno. Zůstal jsem ve dvacetičlenné skupině, která jela před pelotonem plných 100 km a nakonec její členové, byť po malých skupinkách a jednotlivcích, dorazili do cíle před hlavním polem. Prvních zhruba 50 km úniku se jelo po rovině, spolupráce nevázla, všichni se poctivě točili na špici. Zbytek trasy etapy vedl v horách a tam už to bylo čistě věcí momentální výkonnosti. Dorazil jsem do cíle sedmý, ale být trať trochu delší, dalo se i vyhrát. Měl jsem totiž chvilkovou krizi, kdy se mi jelo vysloveně špatně a kdy jsem se dokonce přistihl při myšlenkách, že nejlepší by bylo, kdyby nás dorazil balík! To se ale nestalo, zato mne skupina utrhla. Ale do kopce jede stejně každý za své a já se svým vlastním tempem dal zase dohromady, ztrátu si začal sjíždět a nakonec přede mnou zůstalo jen šest lidí. Takže nakonec dobrý…
Necelé dva týdny zbývající do startu Gira mám už podrobně naplánované skoro na jednotlivé hodiny. Čekají mne kvalitní tréninky, budu jezdit hodně za autem a už 5. května ráno odlétám do Janova. O den později jsou povinné lékařské prohlídky a 7. května si chci detailně prohlédnout trať prologu. Je to prý sedm kilometrů převážně po kostkách, samá zatáčka a samý malý kopec. Znalci uvádějí, že pokud zaprší, budou to doslova učiněná jatka a klidně se prý může stát, že i někdo z favoritů chytne limit a pojede domů! Ale ani za sucha to nebude nic snadného, najet se moc nedá a ztratit zato hodně… Nedá se to vypustit s tím, že v horách a pozdější dlouhé časovce půjde o minuty, zatímco tady jenom o vteřiny…
Přivezl jsem si také nyní z Trentina bílého hliníkového časovkářského Mosera. Visí zatím doma v garáži, konečné vyladění tohoto stroje připadne tradičně firmě Kovařík. I když naši týmoví mechanici samozřejmě nejsou špatní, Kovaříkům věřím nejvíc. Konečně moje rezervní časovkářské kolo je od nich! Myslím, že to není špatné vysvědčení – Kovařík s nálepkou Moser!
Na Giro se velmi těším a nenechávám se nijak znepokojovat poněkud zvláštními zprávami, které se nesou týmem. Třebaže mi už někdy v prosinci loňského roku sportovní ředitel týmu sdělil, že Giro pojedu v roli jednoho z lídrů a celá příprava tomu byla podřízena, teď se mezi závodníky rozkřikl názor, že majitel naší stáje, byť na závodech je vidět minimálně, prý údajně hodlá sestavu pro Giro určit osobně. Už mi dokonce také blesklo hlavou, že nakonec třeba můžu klidně zůstat v našem béčku, které v prvním týdnu Gira pojede Závod míru.
Jsem dost dobře placen za to, abych byl ukázněným profesionálem. Ať lídr na Giru, nebo třeba domestik v Závodě míru, nechám na trati všechny síly. A věřím, že mi nějaké ještě zbudou na mou oblíbenou Tour de Suisse v červnu.