Mistrovství České republiky 2001
Posted on 31. Pro, 2001 by admin in EXTRA
Příště zřejmě jenom časovku!
Když loni po domácím šampionátu prohlásili Svorada s Padrnosem, že je to jen ztráta času a že příště docela určitě nepojedou, ještě jsem o jejich názoru pochyboval… Dnes se pod tento výrok podepisuji také a pokud za rok nebude místem konání mistrovství České republiky skutečně obtížná trať s pořádným kopcem, půjdu v den konání závodu jednotlivců raději třeba na ryby. V sezóně se k vodě dostanu opravdu jen výjimečně a takto strávený půlden mi dá nepochybně mnohem víc než je to, co jsem si odnesl z nedělního měření sil v Trenčíně.
Onen údajně těžký kopec, který jsme vyjížděli patnáctkrát, byl na okruhu jediným obtížnějším místem, ale skutečné potíže tady mohl pociťovat snad jen ten celník, co po službě vyráží jako cykloturista a který nás tímto vrchem strašil při našem vjezdu na Slovensko… V praxi jsme pak při závodě na vrcholu tohoto stoupání jezdili čtyřicítkou, já konkrétně na 54/16! Pořád jsem měl někoho nalepeného za zády, ale to jsem si udělal sám, neměl jsem předtím vyhrát tak suverénně časovku a ještě novinářům říkat, že chci zvítězit také v jednotlivcích. Několika jedinců mě v těchto souvislostech bylo až líto. Jde o vcelku ambiciózní závodníky, kteří nepochybně mají na víc, než otrocky lízat Sosenkovi zadní kolo. Jestliže je to uspokojuje, tak museli dopadnout, jak dopadli.
Cyklistika je mimo jiné zajímavá i tím, že poskytuje bezpočet taktických variant, z nichž některé umožňují eliminovat prakticky jakkoli silného soupeře, pokud proti němu jede řekněme deset, patnáct protivníků. Nikdo si při mistrovství České republiky nezasloužil tolik vyhrát, jako opravdoví vlastenci z nejpočetnějšího domácího týmu. Osamocení jedinci působící v zahraničních celcích ať trpí, nebo ještě lépe, ať raději vůbec k takovému závodu nenastupují. Nemyslím to nijak ironicky, kdybych byl sám na druhé straně, nepočínal bych si jinak. Jen si nejsem jist, zda je to nejlepší cesta, jak se dostat v mezinárodním měřítku o kousek dál a jak přiblížit závodní cyklistiku širší sportovní veřejnosti.
Přes nezdar v závodě jednotlivců jsem se přenesl vcelku s úsměvem zejména proto, že mi výjimečně sedla časovka. Delší čas jsem měl sen překonat v pořádné dlouhé časovce průměr 50 km/h, teď se mi to povedlo. V Šuranech byly skoro ideální podmínky – rovina, jen slabý vánek a teplo. Předjel jsem asi sedm soupeřů, pořád jsem někoho před sebou viděl.
I v tomto případě je tu však drobná vada na kráse! Nechci vypadat jako notorický stěžovatel, ale je strašný průšvih, že na vrcholném domácím závodě nebyla dopinková zkouška. A je nesmírně trapné, jak při společném mistrovství Česka a Slovenska v okamžiku zjištění zásadní chyby, začne jedna strana házet vinu na druhou. Nakonec jsem byl poučen, že viníkem není ani jeden z národních cyklistických svazů, nýbrž Olympijský výbor. Jestli slovenský nebo český, to už dotyčný funkcionář neříkal. A utřel mne v závěru diskuze tím, zda vůbec vím, na kolik jedna taková dopinková zkouška vyjde.
Ono je to však k útrpnému úsměvu jenom do chvíle, než se člověk dozví, že pod vlivem chybějící dopinkové zkoušky nemusejí být českému a slovenskému mistru započteny příslušné body do žebříčku UCI. Moje smlouva v CCC Mat je postavena tak, že v případě nezapočtení těchto bodů přicházím o cca 50 tisíc korun. Takže příště si tu zkoušku sám rád zaplatím!