Mezi Nedvědem a Vokounem
Posted on 12. Pro, 2005 by admin in EXTRA
Vrátím se však teď ještě pochopitelně k tomu, co se odehrávalo v sezóně uplynulé. Cítím trochu dluh, neudělal jsem na těchto stránkách vlastně žádné hodnocení toho, co jsem letos dokázal nebo nedokázal. Přiznávám, že jsem tak chtěl učinit až v souvislosti s anketami Král cyklistiky a Sportovec roku, ale můžu se do toho pustit už teď , protože vzpomínaný žebříček desítky nejlepších českých sportovců se mě týkat nebude.
První kolo této ankety totiž rozhodlo, že jsem skončil na 12. místě, takže další hlasování v rámci první desítky už probíhá beze mne. Když se podívám kolem sebe, tak na konečném 11. místě vidím Pavla Nedvěda, na místě 13. Tomáše Vokouna a to je určitě společnost, ve které se cítím skvěle. Zato některá jména v první desítce mne nutí k lehkému pousmání, ale respektuji ten výsledek jako obraz situace, v níž se nachází česká cyklistika.
Pořadí v anketě Sportovec roku určují čeští sportovní novináři a česká cyklistika má kromě spousty jiných problémů také ten, že momentálně postrádá specialisty píšící o tomto sportu. Je asi normální, že fotbaloví novináři volí především fotbalisty, tak jako hokejoví novináři hokejisty a třeba lyžařští zase spontánně lyžaře. To lze snadno vyčíst z podrobného přehledu hlasování na stránkách Klubu sportovních novinářů. Ale ta hrstka lidí věnujících se v médiích cyklistice se ve věci této ankety chová velmi nevypočitatelně! Především podstatná část z nich svého hlasovacího práva jak vidno vůbec nevyužila. Jiní si uvědomí, že úspěch sportu, o němž píší, je vlastně i jejich úspěchem a tak svoje cyklistické sympatie projevili. A další se zjevně rozhodli, že mne nebudou kazit morálku dobrým míněním o mém výkonu… Nic proti tomu, jen se velmi bavím, když si například vybavuji jistého žurnalistu, jak po hodinovce žadoní o rozhovor, jak mne tváří v tvář znovu a znovu ujišťuje o naprosté výjimečnosti mého výkonu, aby mě pak ve své desítce nejlepších zcela pominul… Jasně, že na to má právo. Ale proč se přetvařuje? Já bych mu ten rozhovor stejně dal a mohli jsme se navzájem zdržovat mnohem kratší dobu.
Velmi děkuji i touto cestou všem žurnalistům, kteří mne do své desítky zařadili. Těm, kteří pro mne měli místa hodně vysoko a dokonce i úplně nejvýš, pak děkuji se značnými rozpaky. Některá z těch novinářských jmen vůbec neznám a přijde mi až trochu líto, že píší o jiných sportech. Cyklistika by je potřebovala!
Z lázní jsem si odskočil mimo jiné také na tři dny do Pescary, kde jsme měli první týmové soustředění. Všichni se mne tam ptali, jestli budu nejlepším českým sportovcem roku. Odpovídal jsem vyhýbavě. Že už je pořadí v podstatě rozhodnuté, i když zatím veřejně nevyhlášené, a že jsem skončil těsně za Pavlem Nedvědem. Zúčastněně pokyvovali hlavami a říkali jasně, fotbal je holt fotbal… Tak jsem jim řekl, že je to všechno sice pravda, jen s tím, že naše umístění je 11. a 12. Jen nechápavě kroutili hlavou a plácali se do čela.
Poslední poznámka k tomuto tématu. V Rakousku se stal sportovcem roku 2005 Totschnik díky svému prvenství v etapě na Tour. Jen v této souvislosti připomenu, že i v Rakousku mají lyžařské (a nejen ty) mistry světa a že v dobách, kdy etapy na Tour vyhrával Ján Svorada, tento fakt českou anketu nijak viditelně nezasáhl…