Mistrovství světa se nezúčastním
Posted on 31. Pro, 2001 by admin in AKTUALITY, EXTRA
Dne 25. září 2001 jsem vystoupil na tiskové konferenci Českého svazu cyklistiky se zhruba následujícím prohlášením:
Mám za sebou dlouhé období přemýšlení, na dnešek v noci jsem skoro vůbec nespal, ale rozhodl jsem se definitivně. Takže na tuto tiskovou konferenci jsem vlastně přišel jenom oznámit, že na letošním mistrovství světa startovt nebudu a byl bych velmi rád, kdybyste vyslechli příčiny, které k tomu vedou.
Rozhodování bylo velmi těžké, protože jsem se na letošní MS moc těšil a věřím si. Cítím se být v životní formě, všechny tři etapové závody, které jsem v posledních třech týdnech jel, jsem vyhrál, včetně Kolem Polska, kde byla vysloveně prvodivizní konkurence. Tam jsem před 14 dny v časovce na devatenácti kilometrech dal třičtvrtě minuty Voigtovi, který teď vyhrál časovkářskou Velkou cenu národů a je pasován na jednoho z největších favoritů letošního mistrovství světa.
Pokud přesto nyní říkám, že já na MS startovat nebudu, vede mne k tomu tento hlavní důvod:
Dlouhodobě těžce nesu skutečnost, že v české cyklistice neexistuje jakákoli koncepce v oblasti státní reprezentace, že neexistují spravedlivá a průhledná pravidla, na jejichž základě by byli reprezentanti jmenováni a věděli na čem jsou. Stejně tak je vedením české cyklistiky dlouhodobě degradována role mistrovství republiky na úplně bezvýznamný závod, jehož výsledek nemá jakýkoli vliv na cokoliv.
Budu naprosto konkrétní. Jan Hruška jistě promine, není to nic proti jeho osobě, myslím, že jsme dobří kamarádi a že on sám je opakovaně jen obětí různých spekulací lidí okolo.
Nechám teď stranou skutečnost, jak to všechno nakonec loni dopadlo, ale když byl Hruška před rokem nominován na olympiádu, řekli jsme si my nenominovaní, že je to na základě jeho výsledků ve velkých mezinárodních závodech a z toho plynoucího postavení v žebříčku UCI, byl tehdy tuším kolem padesátého místa. Skřípali jsme sice zubama, ale respektovali jsme to. Když však je letos nominován z místa čtyřsetpadesátého, bez jediného kloudného výsledku za celou sezonu, tak tomu přestávám úplně rozumět. Ať tedy někdo rovnou řekne, že Hruška je posvátný cyklista a že na MS pojede vždycky a za všech okolností, ale musí to říci na začátku sezony, aby se ti ostatní podle toho zařídili a nedělali ze sebe pitomce. Momentálně je u nás několik závodníků, kteří by si nominaci, ať vezmeme jakákoli kritéria, zasloužili více než on, protože mají mimo jiné momentálně také vyšší výkonnost (Kadlec, Konečný, Andrle, Tesař, Padrnos…).
Hluboce se stydím za to, jakým způsobem byla udělána nominace ČR na letošní MS a nechci v této frašce osobně tedy ani figurovat. Jsem také opravdu rád, že napříště se mě už tyto věci týkat nebudou.
Všichni asi víte, že hodlám požádat o polský pas a v budoucnu reprezentovat Polsko. Jedním z hlavních důvodů tohoto rozhodnutí jsou právě takové a podobné okolnosti, o nichž jsem nyní mluvil. Asi i z tohoto pohledu je tedy v této chvíli vhodné, aby už nyní Českou republiku na MS místo mne reprezentoval někdo perspektivnější a asi také někdo, kdo o všech souvislostech přemýšlí méně než já.
Když už mám slovo, chtěl bych ještě této příležitosti využít k tomu, abych poděkoval za všechno, čeho se mi jako českému cyklistickému reprezentantovi v minulosti dostalo. Doufám také, že jsem české cyklistice svými dvěma medailemi z juniorského MS, ale třeba i loňským sedmým a čtrnáctým místem na světovém šampionátu kategorie elit, nezůstal nic dlužen.
*****
Komentář k výše uvedenému
Důvody proč žádám o polský pas jsou zejména následující:
a) Zásadní je to, o čem mluvíém výše – tragické řízení české cyklistiky.
b) Hluboko zpět má naše rodina polské kořeny.
c) Jako reprezentantovi Polska se mi dostane nesrovnatelně lepších podmínek k zabezpečení mé sportovní kariéry a zejména k zabezpečení v nadcházejícím občanském životě, než by tomu bohužel bylo v České republice.
S blížícím se vstupem do Evropské unie ztrácí čím dál víc na aktuálnosti i něco, čemu se říká vlastenectví. Všichni už poměrně brzy budeme především občany Evropské unie a pak teprve občany některého státu Unie. Ale nevzdávám se samozřejmě úplně svého pocitu Čecha, není to ani možné. Chodil jsem tady do školy, žiju a dál budu žít v Praze, mám tady kamarády a příbuzné. Kromě toho jsem se dočetl, že v české historii největšími vlastenci vždycky byli poměrně zámožní lidé… A já nezakrývám, že moje pohnutky jsou i ekonomické. Uvědomuju si, že s polským pasem přijdu o české občanství. Ale zároveň vím, že jako Polák můžu dostat české občanství, pokud se třeba ožením s Češkou nebo jen budu na území ČR dlouhodobě žít, což se v mém případě od narození děje. Takové jsou současné české zákony, které však brzy mají být v tomto směru nahraženy zákony EU, které jsou v tomto už dnes pokud jde o občaství mnohem volnější a podobný pohyb lidí, k jakému se nyní chystám já, je tam naprosto běžný.
Nevím teď přesně, jestli jsem dnes na žebříčku UCI před Svoradou, ale tak či onak to mezi námi dvěma bude hodně těsné… Určitě však vím, že Poláci jsou nyní všichni za mnou. Jenomže úplně jinak to je v pořadí zemí, podle kterého se určuje počet startujících na MS. Česko do závodu jednotlivců letos smí jen se dvěma jezdci, Polsko s osmi. To se pak závodí úplně jinak a je také mnohem blíž k úspěchu. Navíc nelze srovnávat podmínky, ze nichž budou například letos při MS startovat Poláci a Češi.
Vrcholově v Česku závodím nějakých osm let a za tu dobu mne po dvou medailích z juniorského MS přijal v třiadevadesátém nějaký úředník z ministerstva školství a pak už jsem na závodech z představitelů veřejného a politického života zahlédl jenom starosty Berouna a Pičína… V Polsku jsem jezdil první sezónu, ale hned dvakrát mi cenu osobně předával ministerský předseda Buzek a s ministrem sportu, kterého u nás vůbec nemáme, jsem u kávy mezi čtyřma očima besedoval skoro dvě hodiny! Cyklistika v Polsku znamená pro lidi nejméně to, co u nás hokej, při etapách Kolem Polska se u trati sešel milion lidí, televize denně vysílala přímo dvě hodiny. Věřte, že je velmi příjemné být v Polsku úspěšným cyklistickým závodníkem.