Nebyl to ztracený rok
Posted on 07. Úno, 2007 by admin in EXTRA
Po dlouhé době obnovuji funkci těchto stránek. Přestaly mne bavit ve chvíli, kdy jsem se také přestával bavit cyklistikou vůbec, kdy pro mne z bývalé radostné dřiny zůstala jen dřina znechucená věčnými spory a lhaním.
Dovedu pochopit, že někdo někomu dá slovo jenom z toho důvodu, že si ani na vteřinu nepřipustí naprosto senzační možnost úspěchu toho druhého. Hůř však už chápu, že se pak onen jedinec se skutečností nedokáže vyrovnat čestně a dodržet vzájemná ujednání.
Loňská sezóna pro mne od první chvíle znamenala nikoli boj se soupeři, ale naopak boj se svým vlastním zaměstnavatelem. Ten boj skončil nerozhodně. Já zásluhou schopností mého manažera dostal nakonec přece jen většinu svých peněz, můj tým mě však na druhé straně dokázal řádně podusit a skoro se mu povedlo zmemožnit mi vykonávat moje povolání. Nechci zacházet do podrobností, ale jen jako zajímavost pár perliček. Od začátku května jsem jezdil na prasklém rámu. Od týmu jsem přitom jiný nedostal a svůj jsem použít nesměl. Na konci sezóny už dosáhla malost mých protivníků takové úrovně, že mi nepůjčili před mistrovstvím světa moje kolo pro časovku. Jel jsem na svém muzejním starém kousku a určitě jsem byl na šampionátu jediný, kdo měl přelepenou značku onoho kola. Jiná firma se pak se mnou chtěla soudit, ale jen do chvíle, než zjistili, jak se věci mají. A dlouhé týdny před MS jsem jenom trénoval, protože na žádné závody jsem nominován nebyl.
Motivovat se nějak za těchto okolností bylo poměrně dost složité. Jenom tréninkem ještě nikdo nikoho neoslnil. Chvíli to jde, pak se člověk začne sám sebe ptát proč by se měl mučit.
Přesto! Nebyl to ztracený rok! Přinesl mi po mnoha letech například obyčejnou schopnost vnímat naprosto běžné věci. Třeba že rostou houby, berou ryby a borci od sklenic s Prazdrojem u nás v Lice, že mají na cyklistiku docela zajímavé názory. Brilantně se mi povedlo během pár loňských měsíců oddělit poplácávače po ramenou od skutečných kamarádů a měl jsem také čas si uvědomit vlastní nadhled nad výroky, které třeba o padesátce na kole v internetových diskuzích zasvěceně vedou znalci, kteří sami dokážou tou padesátkou jet snad kousek z kopce, když nefouká proti a nejsou tam zatáčky.
To, že jsem loni pošesté vyhrál český mistrák, to už bylo jaksi navíc. A že jsem po cykloturistické přípravě skončil na mistrovství světa 32., to beru už skoro jako senzaci. Alespoň teď mají mladí kluci nějakou reálnou metu k překonávání.