Něco málo o „toptenu“
Posted on 03. Pro, 2004 by admin in AKTUALITY
Příjemné prostředí kavárny Defilé v centru Prahy, modelky s přehlídkou cyklistického oblečení a i zcela necyklistického spodního prádla, skvělá káva (ač nikoli MoKambo), stejně chutné míchané nápoje a hlavně příjemní lidé v čele s charismatickým Francesco Moserem kolem, taková byla atmosféra čtvrtečního podvečerního slavnostního vyhlášení výsledků žebříčku Peloton Top Ten. Samozřejmě jsem měl velkou radost, že v hlavní kategorii jsem podruhé ve své kariéře trofej převzal já. Vážím si jí mimo jiné právě proto, že je výsledkem, který byl přesně spočítán. Nikoli výsledkem, který by byl na základě nějakých dojmů, odhlasován. Bavil jsem se skvěle a po rozloučení s Francesco Moserem (více v článku Moser v Česku), který musel být ráno doma v Trentinu, jsme ještě v užší společnosti s Honzou Hruškou a Milanem Kadlecem pokračovali v hodnocení toptenu i celé letošní sezóny. Myslím, že ten Francesco Moser byl nakonec doma dřív než my…
V pátek dopoledne jsem stíhal noviny a chtěl jsem před odpoledním odletem do Říma (tým má soustředění a já byl omluven jen do čtvrtka právě z důvodu vyhlašování žebříčku Peloton Top Ten) ještě vyrazit na trénink. Ale místo toho dávám narychlo dohromady tyhle řádky. Docela jsem se nadzvedl, když jsem si přečetl článek věnovaný vyhlášení výsledků Peloton Top Ten na stránkách Jána Svorady.
Problém je v tom, že jsem před novináři označil kritéria hodnocení v rámci tohoto žebříčku za zvýhodňující sprintery a jako příklad jsem porovnal postavení Tomáše Konečného a Jána Svorady právě v tomto žebříčku a v letošním žebříčku UCI. Jsem přesvědčený, že ani Ján Svorada si nemůže myslet, že by měl za sebou lepší sezónu než Tomáš Konečný. Ale někdo z týmu lidí podílejících se na jeho internetových stránkách (údajně jistý pan Trávníček) soudí zřejmě opak a dokonce se snižuje k naprosto ubohé argumentaci ve stylu kdyby… Kdyby se totiž podle něho Ján Svorada nezranil na Giru a neutekly mu tudíž nějaké závody a tedy i nějaké ty bodíky, tak svoje loňské prvenství v Peloton Top Ten zopakoval, píše autor doslova.
To je docela vážné. Nevím čí úspěch, zda můj, Konečného nebo nás obou, to má snížit, ale skutečně to poškozuje jen našeho kamaráda Jána Svoradu. Spadnout na světovém žebříčku po dlouholetém pobytu v první stovce a často i mnohem výše, do takové propasti, v jaké se momentálně nalézá on, to není nic příjemného. A přemístit se z Lampre do Milevska, to je také rána! Podobný pád časem zřejmě čeká každého z nás, ale já si nejlepšího českého silničního cyklisty všech dob Jána Svorady vážím mimo jiné i proto, že tohle dokázal strávit. O okolnostech této transakce si může pan Trávníček na Svoradových stránkách psát co chce a rozlévat optimismus na všechny strany, ale já s Jánem Svoradou o konci jeho kariéry v Lampre mluvil a svůj názor na případný přechod k panu Ženíškovi mi tehdy také řekl… Tak vím svoje.
A už jenom na okraj. V onom blábolu o výsledcích žebříčku Peloton Top Ten se píše mimo jiné i o tom, že když mám výhrady k bodování můžu si přece postěžovat svému otci, který časopis Peloton vydává. Velká ubohost! Samozřejmě se doma bavíme i o cyklistice, ale jak má vypadat Peloton já otci neříkám stejně jako on mi neradí, jak bych měl trénovat. A když jsem novinářům říkal o nedostatcích, tak jsem to dělal s vědomím, že to je i proti němu. A vůbec z toho nemám špatný pocit.