Ohlédnutí za zimou
Posted on 15. Bře, 2004 by admin in AKTUALITY
Mám za sebou první letošní závod a tak se asi můžu pomalu ohlédnout za zimní přípravou. Byla dost odlišná od těch předcházejících, kdy se mi už po několik roků osvědčovalo hodně posilovat a lyžovat. S oblibou jsem si často pochvaloval, že běžkuju ještě ve dnech, kdy už moji příští soupeři nejen na kole trénují, ale často i závodí. Giro není Závod míru a tak budu muset mít letos v květnu přece jen více kvalitních kilometrů v nohách než jsem míval v posledních letech. Navíc jsem v novém týmu a naším kondičním trenérem je Daniele Tarsi, který se mimo jiné podílel také na přípravě Simoniho a Savoldeliho. Rozhodně nebyl z mé záliby v běhání na lyžích a posilování nadšen a po první naší diskusi mi bylo jasné, že budu mnohem víc než dříve v zimě jezdit na kole. Ale to není všechno. Vlastně až do půlky března jsem také skoro denně ráno běhal a když byl v dohledu sníh, tak jsem běh střídal s chůzí na sněžnicích. Za běžky bych je nevyměnil, ale je zřejmě pravda to, co Daniele Tarsi tvrdí. Totiž, že chůze do kopce se sněžnicemi na nohou dokonale simuluje jízdu na kole ze sedla a zapojuje do činnosti stejné svalové skupiny. Simoni se ostatně v lednu skoro ani jinak než se sněžnicemi na nohou nepohybuje!
Takže na běžkách jsem tentokrát prožil jenom necelý týden a asi dva víkendy k tomu. Do posilovny jsem chodil maximálně dvakrát týdně a skončil jsem s tím na začátku února. Ještě předtím jsem měl v lednu první společné soustředění s týmem Acqua e Sapone – Caffe Mocambo, jen takové seznamovací a pouze pětidenní. Nejvíc kilometrů jsem potom najel během února na Kanárech. Připravoval jsem se tam individuálně, nějaké tréninky jsem odjezdil s bikerema ze Spořitelny a jiné s mým někdejším týmem PSK Hradec Králové, nyní Whirlpool. Párkrát jsem jel také s velkou bikerskou nadějí Kulhavým. Musím ho pochválit, na 19 let má nejen vynikající výkonnost, ale také dost přesně ví co chce a jak se k tomu dostat. Dovolím si vyslovit prognózu, myslím, že stejně jednou skončí na silnici a bude jezdit etapáky.
V prvním březnovém víkendu jsem se na Sicílii dočkal prvního letošního závodu. Vlastně jsem měl jet původně tři jednorázové ve třech dne dnech, ale byl z toho v mém případě jen jediný start. Jeden ze závodů se totiž neuskutečnil, do dalšího jsem nenastoupil. Během pár dnů jsem totiž změnil prostředí na Kanárských ostrovech, kde bylo zcela letní počasí, za krutý mráz u nás doma a vzápětí za déšť na Sicílii, což vedlo k nachlazení. Stačily mi tedy jen dvě stovky kilometrů Kolem Etny. Její láva na silnici mne zatím zajímala víc než soupeři, kus jsem si jí chtěl přivézt jako raritu na zahrádku, ale nedostal jsem se k tomu, jelo se příliš rychle… Protože zatím stále jen trénuju, byl jsem se svým pobytem ve druhé skupině spokojen. Simoni ostatně přijel ve stejné grupě.