Pár novinek z konce sezóny
Posted on 09. Lis, 2005 by admin in EXTRA
Omlouvám se za delší odmlku. Leccos, včetně restů na těchto stránkách, jsem dlouhodobě nechával “až skončí sezóna“ a teď je toho nějak moc… Zatím se opravdu nijak nerekreuji, teprve poprvé se zítra dostávám s Milanem Kadlecem na ryby. Snad budou ještě brát.
Gran Gala s Di Lucou, Petacchim a spol.
Zřejmě největší osobní pocty v dosavadní kariéře se mi dostalo před třemi týdny v italském městě Conegliano. Byl jsem pozván na zdejší tradiční Galavečer, který pravidelně v místním divadle pořádají za účasti největších cyklistických hvězd uplynulé sezóny. Vždycky sem zvou vítěze Gira, Vuelty a Tour, nejlepšího jezdce Světového poháru, teď i vítěze Pro Tour, závodníka s největším počtem prvenství a pár dalších osobností roku. Jde o sportovně společenskou záležitost, jíž dodávají lesk i legendární borci let minulých a další lidé spjatí s cyklistikou.
Pokud jde o závodníky, stáli na pódiu Di Luca, Heras, Savoldelli, Petacchci, Basso a díky mému rekordu v hodinovce s dovolením také já. Pozvaný Armstrong se podobně jako loni a předloni nedostavil, ale i tak to byla ohromná sláva za účasti kamer stanice RAI Sport v přímém přenosu. Nebudu říkat, že jsem se v té společnosti necítil dobře… Je mi však docela líto, že české sdělovací prostředky tuto akci ani nezaznamenaly.
Tři hodiny v lázních
Moje hodinovka má v Itálii ohromný ohlas, takže dostávám množství pozvánek na nejrůznější akce, z nichž opravdu vybírám jen ty nejzajímavější. Je pochopitelně docela příjemné užít si po sezóně trochu společenského života, ale na druhé straně bych nerad, aby to všechno mělo vliv na můj trénink a přípravu vůbec. Takže dávkuji obezřetně a pokud možno tak, abych ani při těchto příležitostech nezůstával dlouho bez kola.
Takže jsem přijal pozvání do lázeňského letoviska Levico Terme, kde jsem minulou sobotu a neděli účinkoval ve velké spinningové přehlídce. Sám jsem už v loňské zimě na spinningovém kole odšlapal spoustu hodin, takže to nebyla v mém případě žádná novinka. Jen ty stosedmdesátky kliky mě dvakrát neseděly, ale o nic přece nešlo…
Protože spinning prožívá ohromný boom, je o něj veliký zájem a výkony těchto borců se počítají nikoli v kilometrech, ale v hodinách, měl pro ně jejich trénink se světovým rekordmanem v hodinovce zvláštní kouzlo. Šlapal jsem na pódiu a pode mnou ve velké hale asi 150 nadšenců, jimž dělalo viditelně dobře, že “jedeme“ společně. Instruktoři se střídali po hodině, jezdci dole jak se kdo cítil, po hodince si střihli mimo jiné i Francesco Moser či jeho synovec a můj týmový spolujezdec Leonardo Moser, ale já zůstával v zápřahu pořád… Rovné tři hodiny. Docela jsem to cítil…
Zdá se, že to nebyla moje poslední akce tohoto druhu. Dostal jsem další pozvánky, myslím, že v prosinci i v lednu bych si aktivitou tohoto druhu neměl uškodit. Je to totiž skutečně všestranně zajímavé, mám skoro pocit, že by se tím dalo živit lépe než samotným závoděním… Jenomže jak dlouho by mě pak ten rekord asi vydržel?
Tady nebezpečí nehrozí
Když už jsme u rekordu… Přiznám, že jsem docela se zájmem sledoval nedávný pokus Švéda Backstedta překonat světový rekord v hodinovce za vodičem. Zvláště poté, co jsem si někde přečetl, že v rámci své mediálně skvěle vedené a na můj vkus až nafouknuté kampaně prohlásil, že onen pokus o rekord za motorkou je jen jeho prvním krokem a pak, že se chystá na Sosenku a hodinovku “hladkou“!
Od vítěze mimo jiné závodu Paříž – Roubaix i mnoha etap závodů série Pro Tour mě takový zájem lichotil. Navíc mám o tomto cyklistovi to nejlepší mínění už jenom proto, že měří 193 cm a tahá na kole váhu ještě skoro o deset kilo vyšší než já! Je skvěle silově připravený!
Ale samotný pokus nic moc… Měl jet něco přes 66 km, ale urazil jen 58… Zůstal přesně na půlce cesty mezi rekordem hladkým a rekordem s vodičem. Nechávám to bez komentáře. Každý, kdo někdy za motorkou na kole jel, tak moc dobře ví, co to je jet za ní průměrem 58 a co to je jet sám 49,700.
Jak v příštím roce?
Zatím odpovídám, že nevím. Je to pořád stejná písnička. V týmu Acqua e Sapone se zase mluví o Giru, zase se vzpomínají naše ambice vstoupit do Pro Tour a zase se po všech stránkách zbrojí. Beru to však už po loňských zkušenostech s rezervou a jsem připraven doslova na všechno.
Ani se už nevzrušuji, když od majitele týmu slyším, že jsem lídr číslo jedna, zato mi však dokáže udělat radost, když se v italských novinách propírá drama kolem přestupu Figuerase z Lampre k nám a on tvrdí, že chce jezdit se Sosenkou! To je docela dobrý, ne?
Jednou z mála jistot snad je, že okusím nové kolo. Máme sice ještě s Francesco Moserem nějaké nové plány s hodinovkou i s prodejem jeho kol v Česku, ale jeho smlouva s týmem skončila. Teď se hlásí De Rosa a místo Campagnola bude Shimano. Nechává mě to v klidu, protože rozhodující stejně je, jaké budu moci vozit kliky. A tam se zase rýsuje problém…
Nejčerstvější novinkou je skutečnost, že přichází spolu s několika novými sponzory a několika závodníky, jakož i mechaniky a maséry do role sportovního ředitele pan Feretti. Despota s ohromnou autoritou, jemuž nedávno krachnul zamýšlený projekt Pro Tour týmu Sony- Ericsson. Závodníci, kteří ho zažili, tvrdí, že vyznává pouze metodu biče a chová se jako diktátor. Tak jsem docela zvědav, co ze mne po zlém ještě dostane. Za měsíc mě bude třicet a už se docela chvílemi cítím jako mazák.