PezCycling News
Posted on 31. Pro, 2003 by admin in Z TISKU
Kanadský website “PezCycling News” mne požádal o krátké interview…
Jak jste začal se závodní cyklistikou a co vás motivovalo k tomu, abyste se stal profesionálem?
Se závodní cyklistikou jsem začínal velmi nevinně. Od malička jsem s rodiči jezdil na cyklistické výlety a asi ve čtrnácti letech jsem si v kategorii žáků zkusil první závody. Vyhrávat jsem ale začal až o dva roky později a právě první úspěchy byly pro mne signálem, že bych se jednou snad cyklistikou mohl i živit. To bylo zhruba před deseti lety. Myslím, že tenkrát měla cyklistika mezi veřejností obecně lepší jméno než dnes a tehdejší profesionálové byli výrazně uznávanější než ti dnešní. Společensky i finančně.
Který ze tří závodů Grand Tour je váš oblíbený a proč?
Můžu soudit jen teoreticky, osobní zkušenosti nemám, na start v těchto závodech zatím čekám. Ale nejoblíbenější je určitě Tour de France. Ta je prostě největší, nejsledovanější a nejuznávanější.
Který je pro vás ten špatný?
To také zatím nejde říci. Doufám však, že to nebude Vuelta, kterou mám jet letos na podzim.
Existuje nějaký závod, který byste si přál zařadit do kalendáře UCI?
Myslím, že všechny závody, které tam patří, tam také jsou.
Z vašich výsledků vyplývá, že jste velmi dobrý v jízdě na čas. Za jakého závodníka se sám pokládáte?
Skutečně si myslím, že mám velmi dobrou časovku. Ale i v kopcích, ve sjezdech a na větru ve skupině mě ujede jen málokdo. Mojí slabinou je spurt, ale já se do něho ani necpu… Jako profesionál jsem zatím vyhrál kolem 25 závodů, v drtivé většině případů jsem přijel do cíle po úniku buď úplně sám, nebo ve dvou, třech lidech. Když dojíždí celý peloton, stačí mi, že jsem na jeho konci ve stejném čase jako vítěz.
Kdybyste na sobě mohl něco změnit, co by to bylo? Například zlepšení se v kopcích…
Samozřejmě, že žádný závodník o sobě nemůže říci, že by nechtěl být v kopcích ještě lepší… Tam nikdy člověk nejede dost rychle a tam se závody většinou rozhodují. Snažím se pochopitelně trénovat tak, abych se v kopcích stále zlepšoval.
Uvažoval jste někdy o tom, že byste se oženil s cyklistickou závodnicí? Proč, nebo proč ne? Jaké vlastnosti jsou podle vás nejdůležitější k úspěšnému vztahu s partnerkou?
Neuvažoval, protože jsem nikdy žádnou cyklistickou závodnici nepoznal do té míry, aby mě něco podobného vůbec napadlo. Obecně si myslím, že pro jakýkoli vztah je nejdůležitější vzájemný respekt a důvěra.
Čemu jste se jako profesionální závodník naučil, co je cenné i v jiných oblastech vašeho života?
Myslím, že jsem se naučil na kole až nelidsky dřít a trpět. To se hodí v jakékoli fázi života za jakýchkoli okolností.
Kdybyste nebyl závodníkem, co myslíte, že byste dělal?
Vystudoval jsem hotelovou školu, tak myslím, že bych dnes obsluhoval hosty někde v pizzerii. Snad bych to už dotáhl na vrchního… Doufám, že mi ta pizzerie neuteče. Dá se říci, že několik posledních roků závodím a trénuji hlavně proto, aby mě nějaký takový podnik jednou patřil.
Řídíte se před závodem nějakým zvláštním postupem nebo rituálem pro štěstí a k dosažení úspěchu?
Většinou mi stačí na startovní čáře poklepat prsty pravé ruky na řídítka bicyklu.
Cyklistika získává v Severní Americe na popularitě. Co si myslíte, že můžete udělat, aby byl tento sport ve vaší zemi a po celém světě ještě oblíbenější?
V mých silách a v silách spousty dalších závodníků je snad předvést vzrušující a hodnotný sport. Když však u toho nebudou novináři a pokud možno televize, můžeme si tak nanejvýš sami mezi sebou říkat, jak jsme dobří a jak je cyklistika krásná.
Byl jste již v Severní Americe? Pokud ano, kde? Pokud ne, co byste v Severní Americe rád viděl?
Závodil jsem skoro ve všech evropských zemích, také jsem byl několikrát v Austrálii a v Asii, ale Amerika se mi zatím vyhýbala. Snad letos při mistrovství světa ji spatřím. A co bych tam rád viděl? Snad se nikdo místní neurazí, ale nejkrásnějším obrázkem z Ameriky by pro mne bylo vidět, jak český závodník obléká trikot mistra světa. A nemusel bych to být ani já sám.
Jaké rady byste udělil mladým závodníkům s předpoklady pro profesionální cyklistiku?
V prvním případě, aby si hlídali zdraví. Ve druhém případě, aby se naučili pořádně trénovat a pak tak také trénovali. Za třetí, aby byli trpěliví. Cyklistika je naštěstí takový sport, že když je někdo zdravý a dokáže dlouhodobě velmi tvrdě a velmi poctivě trénovat, úspěchu se musí dočkat!
Každým rokem sportovně rostete. Jaké je vaše tajemství? Jak jste se ke svým výsledkům dopracoval?
Myslím, že platí, co jsem řekl v předcházející odpovědi. Jsem naštěstí zdravý a naučil jsem se patřičně trénovat. Není to jen věc objemu, ale snáším také čím dál větší intenzitu.
Mají všechny ty pověsti okolo dopinku nějaký vliv na profesionálního cyklistu? Jaký má závodník pocit, když je prohlášen za “drogovaného”? Stalo se to někdy i vám?
Nejsou to pověsti, je to bohužel realita, viz všechny ty aféry, jichž jsme byli svědky v několika posledních sezónách. Není to zdaleka jenom záležitost cyklistiky, ale cyklistika je nejvíc na očích veřejnosti. Mimo jiné proto, že se tam v rámci jednotlivých případů nerozlišuje a že se v cyklistice exemplárně trestají i provinění, po nichž v jiných sportech pouze napomínají… Já sám jsem byl takto před čtyřmi lety postižen půlročním zákazem startů za údajné požití efedrinu. To je v rámci dnes užívaných praktik opravdu spíš pro zasmání. Ale problém to samozřejmě je a nebudu říkat, že jsem nad tím mávnul rukou.
V barvách polského týmu CCC Polsat už závodíte několik roků a zdá se, že tam patříte k nejlepším jezdcům. Jaký je váš hlavní záměr a jaký je hlavní záměr týmu?
Jsme v této sezóně nově členy společnosti prvodivizních týmů a svoje postavení mezi nimi si chceme udržet. Znamená to sbírat body v dobře hodnocených závodech, já sám jich mám za úkol nashromáždit tolik, abych zůstal v první stovce světového žebříčku. Kromě toho mám jeden další velký soukromý cíl. Rád bych se letos pokusil překonat světový rekord v hodinovce. Otázka je, zda se najde čas na speciální přípravu, kterou taková záležitost samozřejmě nezbytně vyžaduje.
Jak jste se dostal do Polska? A jak oblíbená je silniční cyklistika v České republice?
Do týmu CCC Polsat mne pozval jeho šéf Andrzej Sypytkowski. Před lety jsme se setkali jako závodníci ve švýcarském týmu VC Lugano. Já byl ještě junior, on už pomalu s aktivním sportem končil. To, že jezdím v Polsku, dává také částečně odpověď na druhou část otázky – jak je silniční cyklistika oblíbená v České republice. Zatímco v Polsku to je po fotbale zřejmě sport číslo dvě, u nás je nejméně deset, možná patnáct populárnějších sportů.
Minulý rok jste získal 500 bodů UCI. Dostal jste také nabídky od jiných týmů?
Prostřednictvím svého manažera jsem jednal s několika silnějšími týmy než je CCC Polsat, ale čekala by mne v nich zatím jen role domestika… Ve svém současném celku jsem jedním z lídrů týmu a kupodivu také finančně jsem v Polsku ohodnocen lépe než mne bylo nabízeno v ekonomicky mnohem silnějších zemích!
Letos v květnu se váš tým zúčastní Giro d´Italia. Vy jste v roce 2001 vyhrál závod Kolem Polska. Budete se nyní v Itálii snažit získat dobré konečné umístění nebo vyhrát nějakou etapu? Ve vašem týmu bude také Pavel Tonkov. Budete druhým lídrem, nebo mu budete jen pomáhat?
To je přesně případ, o němž jsem mluvil výše. Pokud se náš tým chce udržet v první divizi, musí získávat body UCI. Ve stejném termínu jako Giro d´Italia se jede i Závod míru. Tým se rozdělí. Tonkov bude samozřejmě číslo jedna na Giru, já mám startovat v družstvu pro Závod míru. Já pak mám být týmová jednička při Kolem Švýcarska a na podzim Tonkovovou pravou rukou na Vueltě ve Španělsku, která zase koliduje se závodem Kolem Polska, kde budou lídry CCC polští závodníci.
Co si myslíte o trase závodu Giro d´Italia? Prověřil jste si jednotlivé etapy? Kdo je podle vás největším favoritem?
Závodil jsem v Itálii jako amatér čtyři roky, v rámci jiných závodů jsem se občas dostal i na silnice, po kterých vede Giro. Nemyslím si však, že o náročnosti závodu rozhoduje jeho trať. Mnohem významnější je pro náročnost závodu síla jeho startovního pole a to, jak se jede. Někdy člověk nechá poslední síly v bezvýznamném kopečku a jindy vystoupá na pověstnou horu takřka bez zadýchání. A můj největší favorit pro letošní Giro? Samozřejmě Pavel Tonkov! Největším jeho soupeřem bude Simoni.
A konečně – závod Paříž – Nice, kde se stalo neštěstí Kirilovovi. Došlo k nějakým změnám i ve vašem týmu? A vy sám, nosíte běžně přilbu?
Samozřejmě, že taková tragédie poznamená široké okolí. Mám pocit, že i u nás v týmu jsme teď na sebe přísnější při volbě, zda přilbu nasadit či ne. Já sám se přiznám, že zejména v letních parnech jsem přilbu často odkládal i na velmi nebezpečných tratích. Příště si to dvakrát rozmyslím.
Máte osobní internetovou stránku, kterou mohou navštívit vaši příznivci? Jaká je její adresa?
Ano, mám. Adresa je jednoduchá: sosenka.cz