V Chemnitzu se hrála Polská krev
Posted on 31. Pro, 2002 by admin in Z TISKU
Ondřej Sosenka měl na dosah etapové vítězství i žlutý trikot, týmové vedení však rozhodlo jinak
Denik SPORT – 14. května 2002
“Vyhrát ve Varšavě? To by bylo jako sen. Budou tam spousty lidí a určitě přijde i prezident Kwasniewski,” žije poslední dny v krásné iluzi cyklista Piotr Przydzial.
Závod míru letos končí v hlavním městě Polska a pořadatelé navíc připravili jako závěrečnou etapu čtyřicet kilometrů dlouhou časovku. Przydzialovi jako šitou na míru.
Nebo uštrikovanou přesně podle gusta Ondřeje Sosenky…
O upřímnosti kamarádství dvou lídrů polského druhodivizního týmu CCC-Polsat se mluví hodně dlouho. Když se na jednom smetišti sejdou dva kohouti, tak z toho zpravidla bývá pořádná mela.
“Kdybych byl Polák, tak jsem vyhrál,” cedil Sosenka mezi zuby po včerejší královské etapě z Mladé Boleslavi do Chemnitzu. Jenomže protože Polákem zatím stále není, přestože o změně občanství uvažoval, vyhrál Przydzial.
“Jezdím v polském týmu, šéfové jsou Poláci, sponzor je Polák, Przydzial je Polák. A sponzor chtěl, aby Polák taky vyhrál. Takže je to asi správné,” spočítal si z hlavy snadnou rovnici. Rovnici o polské krvi a jedné neznámé…
Tou stále zůstává vítěz letošního ročníku, přestože dojezd pod dohledem monumentální sochy Karla Marxe mnohé naznačil.
Více než dvě stě třicet kilometrů dlouhá trasa přivedla peloton z Česka do Německa. Kromě změny uniforem policejního doprovodu přibylo na západní straně Krušných hor fanoušků i organizačních problémů, když čeští policisté odvedli mnohem lepší práci při uzavírání silnice než jejich kolegové.
Jurgen Van de Walle z týmu Flandry a Daniel Czajkowski ze Serviska vsadili na vzájemnou spolupráci a ujeli. V počátku stoupání na Bouřňák se ale polský mladík opozdil a stal se snadnou kořistí dua CCC-Polsat Przydzial, Sosenka, které jediné vyrazilo za uprchlíky. Oranjes z Polska poté dohnali i Belgičana se zkušenostmi ze závodu Světového poháru Okolo Flander a setřásli ho. Po sto třiceti kilometrech v úniku a těsně před koncem začala fungovat týmová režie. “Původně jsem ani moc nevěřil tomu, že vydržíme. Počítal jsem, že nás někdo sjede, ale když už to bylo třicet kilometrů před cílem, tak jsem z auta dostal jasný pokyn…,” hledal Sosenka slova.
Když byl v závěru Velké ceny Rakouska na A1 Ringu odvolán z vedoucí pozice Rubens Barichello a zvítězil šampion Michael Schumacher, označil to německý tisk za skandál. Cyklistika ale není formule 1, kde to je celkem jasně rozdané a snáze se soudí.
Jak se pozná, kdo by vyhrál, kdyby do závěru královské partie nezasáhl šéf týmu Andrzej Sypytkowski?
“Asi bych ho neutrhnul, ale ve spurtu bych si s ním poradil,” pokrčil Ondřej Sosenka rameny. Na finiš nedošlo a oba hrdinové projeli cílem “zadrženě” a téměř zároveň. Ruku v ruce, ale Przydzial přece jen protl cíl o něco dříve.
Plané gesto pro televizní kamery…
“Dojezd prostě musel vypadat dobře. Řekl jsem mu, že doopravdy spurtovat nebudu a on mi poděkoval. Nic mu nevyčítám, rozumíme si. Cyklistika je moje práce a jsem za ni velmi dobře zaplacený. O nic jiného nejde,” vyhýbal se Sosenka emocím. “Jestli jsem schopný jít, sednout si vedle Piotra na večeři a povídat si s ním, jako by se nic nestalo? Určitě. Do kouta se schovávat nebudu.”
“Prohraješ v Chemnitzu, ale vyhraješ ve Varšavě. Časovku máš lepší!” slyšel český cyklista ve sluchátkách. Svoji část úkolu splnil, i když se mohl stát od roku 1995, kdy triumfoval Pavel Padrnos, prvním Čechem oblečeném ve žlutém trikotu.
Co když ale někdo bude mluvit i do výsledku časovky?
“Dneškem jsme závod rozhodli. Je to teď mezi námi a já pojedu na vítězství. A Piotr to ví… I za cenu, že bych měl vyměnit tým!”
MARTIN ZÁRUBA