Před startem v Závodě míru
Posted on 31. Pro, 2001 by admin in EXTRA
Popáté bych rád nejlépe
Popáté startuji v Závodě míru a v posledních třech letech se mi vždy dařilo zaujmout v konečném pořadí pozici někde kolem 15. místa. Loni jsem navíc vyhrál etapu do Prahy, po spoustě let zase jako první Čech v české metropoli a od doby, co je tento závod na vyšších příčkách klasifikace závodů kalendáře UCI jsem vlastně zatím jediným českým etapovým vítězem. Na těchto relativních úspěších mne nejvíc těší ta skutečnost, že jsem pravidelně v posledních letech k Závodu míru nastupoval s výrazně menším počtem tréninkových i závodních kilometrů než soupeři a přesto jim stačil. Například loni jsem ještě v březnu vesele klouzal na běžkách, zatímco jiní už jezdili etapáky. Závod míru mi sloužil jen jako příprava na další část sezony, dělal jsem si tu většinou formu pro červnové mistráky a červencovou Bohemii.
Letos to bude jiné. Intenzita mé přípravy je od zimních měsíců vyšší a Závod míru tentokrát absolvuji s větším důrazem na konečný výsledek. Uspokojí mne jedině umístění v první desítce. Na tom nic nemění ani fakt, že závod je zase o kategorii výš a dokonce ani fakt, že tu bude několik desítek jezdců týmů první divize. Naopak beru to jako výzvu a chci dokázat, že my druhodivizní nemusíme být horší. Konečně – největším favoritem pro mne je také druhodivizní závodník, můj týmový kolega Piotr Przydzial. Tvrdím, že je momentálně o třídu lepší než já a když já chci být v deseti, tak on může jedině vyhrát! Když to bude situace vyžadovat, rád se vtělím do pozice jeho domestika a obětuji vlastní ambice. Ale jak říkám, to bude muset jít o jeho celkové prvenství. Ale ono by Piotra vlastně ani nic jiného neuspokojilo po loňském druhém místě za Wadeckým…
Finiš mých příprav byl vcelku pestrý a docela mne uklidnil. Na Křivkův memoriál do Pardubic jsem se vydal na kole, dalo to z Břevnova, kde bydlím, skoro 140 km. Pěkně proti větru s batohem na zádech, v němž jsem si vezl suché věci. Ještě jsem stačil být třetí. O dva dny později v Děčíně jsem vyhrál, konkurence byla slabá. Na kole jsem pak jel pro změnu domů.
A konečně 8. května v Milevsku při kritérijní lize jsem možná byl někomu i k smíchu svými opakovanými neúspěšnými pokusy ujet desetinásobné přesile domácích borců z Wüstenrotu. Po závodě jsme se s Tesilem a spol. shodli, že za pár dnů už to bude sice méně zábavné, ale že přesto všichni věříme také v nějaký ten alespoň nesmělý úsměv. Tak držte palce a když to trochu půjde, ozvu se na těchto stránkách i v průběhu samotného ZM.