Syklingens Verden
Posted on 31. Pro, 2002 by admin in Z TISKU
Syklingens Verden – 25. března 2002
Norský websitesite “Syklingens Verden” mne požádal o krátké interview…
Vždy začínáme otázkou: Kdy, a jak, jsi začal s cyklistikou?
“Jako malé dítě jsem jezdil s rodiči na kole na výlety. První závody jsem jel někdy ve dvanácti letech, pravidelně trénovat jsem začal o dva roky později.”
Tvoje amatérská kariéra začala v Dukle Praha v roce 1993. Co je to za klub a dosáhl jsi tam nějakých výsledků?
“V Dukle Praha, je to vojenský klub specializující se na dráhovou cyklistiku, jsem byl členem už od roku 1990. V roce 1993 jsem na mistrovství světa juniorů v Perthu získal dvě medaile. Jednu na dráze (4 km družstva) a jednu na silnici (závod družstev).”
O dva roky později jsi odešel do Lugana. Proč?
“Do Lugana jsem odešel z jediného důvodu. Byl jsem blíž Itálii a blíž velké profesionální cyklistice.”
Potom jsi trávil několik let v Itálii v různých klubech. Bylo pro tebe těžké závodit a žít v Itálii?
“V Itálii to někdy bylo skutečně těžké. Dnes na to už vzpomínám s úsměvem, ale v amatérských závodech tam je jezdec pod strašným tlakem. Ale pomohlo mi to cyklisticky i do civilního života.”
Můžeš se jako cyklista nějak popsat?
“Myslím, že mám dobrou časovku a také do kopce mi ujede málokdo.”
Musíš se svými 200 cm být největší závodník v pelotonu. Považuješ svojí výšku za výhodu, nebo nevýhodu?
“Zatím jsem ještě nikdy nezávodil s někým, kdo by byl tak vysoký jako já. Dva metry určitě nejsou pro cyklistu výhodou, vadí mi hlavně ve sjezdech… Ale dlouhé nohy už výhodou jsou… Ideální by bylo tak 190 cm.”
Teď jsi v CCC-Polsat. Jsi tam spokojený, nebo máš vyšší ambice?
“V CCC Polsat jsem velmi spokojen, je to tým na mnohem vyžší úrovni, než jsou všechny české. Přesto je mým cílem některý z týmů první divize.”
Poslední otázka: Jak by jsi popsal cyklistickou situaci v České republice?
“Když mám být hodně stručný, tak musím říci, že v České republice závodníci svými schopnostmi značně převyšují schopnosti funkcionářů. Zejména práce s mladými reprezentanty se mi jeví jako tragická.”