Kolik dresů? Tolik, kolik potřebuju!
Posted on 31. Pro, 2002 by admin in AKTUALITY
Spoustou dotazů mne prostřednictvím e-mailu zahrnul Štěpán Lohnickij. Jsou to samé zajímavé otázky a při odpovídání na ně si teprve uvědomuji, že informace o zabezpečení cyklistického profitýmu (byť jen druhodivizního) mohou možná zajímat více lidí. Jde totiž o něco, na co u nás doma v cyklistice rozhodně zatím nejsme zvyklí. Odpovídám mu tedy tímto příspěvkem veřejně.
“Napadlo mne, jestli to maj v Polsku hodně podobné jako u nás a nebo jestli třeba závodníci dostávají víc dresů nebo tak. A vracej dresy po sezoně? Co dostávaj za oblečení pro volnej čas,” píše Štěpán.
Nikdy jsem nebyl členem české druhodivizní stáje, ale dost toho o jejím zabezpečení vím od kluků, kteří v ní jezdili a jezdí. Myslím, že se nebudu moc mýlit, když řeknu, že polské druhodivizní týmy mají asi desetkrát větší rozpočet než ten náš. Tuším, že i pan Ženíšek se v tisku vyjadřoval v tomto duchu. Nebudu srovnávat, omezím se jen na to, co znám z CCC. Všechno naše oblečení je od italské firmy Giordani. Protože není na seznamu našich hlavních sponzorů, předpokládám, že vedení CCC normálně tyto věci od ní kupuje. Oblečení na kolo je samozřejmostí, ale každý v týmu máme i společenský oblek, letní a zimní oblečení pro volný čas včetně bot a také tašky, kufry, batohy. Dresy jsou kapitolou zcela zvláštní. Každý jezdec týmu jich má tolik, kolik potřebuje. Samozřejmě se jimi nemůže plýtvat, ale když někdo dá dres CCC nějakému juniorovi nebo hobíkovi, dostane jiný. Po sezoně dresy nevracíme, ale jsme přímo vybízeni, abychom ty obnošené darovali. Příznivcům, mladým závodníkům, komukoli, kdo si jich bude vážit a u koho bude nápis CCC dál sloužit jako reklama. Když jsem loni vyhrál závod Kolem Polska, rozdal jsem hned v cíli dres, ale i rukavičky, bidony… Bidony jsou vůbec spíše reklamním předmětem než účelovou věcí. Spotřebují se jich za sezonu stovky, možná tisíce. Ale máme i jiné propagační předměty. Týmové nástěnné kalendáře, každý závodík své pohlednice, lídři velké vlastní plakáty.
“Jak to máš s kolem,” píše mi dále Štěpán. “Máš přece toho Kovaříka. To ti ho celý zaplatila stáj? A dostáváš taky třeba nějakej bike pro trénink? Jaký používáte trenažéry, rukavičky, ponožky a jaký máte letos kola? Co tretry a způsob upínání? Používají všichni stejnej a nebo jsou v tom nějaký rozdíly podle potřeb jezdců?”
Stáj mi loni zaplatila tři kompletní kola od pana Kovaříka, i když se to odehrávalo za silného skřípění zubů. Je jasné, že když je tu sponzor zabezpečující celý tým a nejúspěšnější jezdec toho týmu jezdí na jiném kole než všichni ostatní, tak to pro onoho sponzora funguje spíše jako antireklama. Kdybych neměl dva metry, tak by mi to nikdy neprošlo. Ale já se opravdu na žádné kolo Giant nevešel… Přesto bylo jen otázkou času, kdy se budu muset s Kovaříkem rozloučit.
Takže pro nadcházející sezonu Giant vyrobil speciálně pro mne na míru kola, jaká nikdy předtím ve výrobním programu neměl. Tři už mám, další tři ještě dostanu. Moje první zkušenosti jsou jen příjemné, nemám žádné výhrady. S Kovaříkem se zcela neloučím. Mám od pana Kovaříka svého vlastního bajka, ty v týmu nedostáváme.
Trenažéry a válce máme značky Elite, někteří jsme vyfasovali i elektrostimulátory pro posilování a regeneraci. Rukavičky a ponožky jsou také od už vzpomínané firmy Giordani. O kolech jsem se už rovněž zmiňoval, jde o značku Giant, model TCR, vybavení Campagnolo Record, já osobně ještě kliky Free Spirit.
Tretry budou v týmu vozit všichni značky Vittoria, jen já používám návleky Vittoria na tretrách Shimano. Ty si normálně kupuji. Pedály mám také Shimano, stejně jako někteří jiní závodníci týmu, ale zhruba stejně početně je zastoupena i značka Campagnolo. To však je výjimka platná jen a jen pro pedály, všechny ostatní komponenty jsou Campagnolo Record. Do loňska to bylo Shimano Dura Ace.