Tour de Suisse v polovině
Posted on 31. Pro, 2003 by admin in AKTUALITY
Když jsem se den před startem Tour de Suisse postavil na váhu, měl jsem 79 kg. Tolik jsem vážil naposledy někdy v dorostu, ale to jsem byl o deset centimetrů menší… Myslím, že při mých dnešních dvou metrech to je skutečně dobrá hmotnost pro nadcházející souboje nejen se soupeři, ale hlavně s řadou alpských stoupání zavádějící peloton do výšek až kolem 2500 metrů nad mořem. I jinak jsem se cítil dobře a na jeden ze svých vrcholů letošní sezóny jsem se opravdu těšil a měl jsem v předvečer startu skvělou náladu.
Rychle jsem se však zase postavil pevně na zem. Nastaly komplikace s kolem pro časovku. Při švýcarské Tour jsou v programu hned dvě jízdy na čas, to skutečně není Závod míru… Měl jsem od týmu slíbený časovkářský špičkový stroj, ale nějak z toho sešlo. Na poslední chvíli pak musela všechno zachraňovat jako už mockrát firma Kovařík a syn. Já jsem ještě narychlo běhal kolem karbonové vidlice a nakonec tu, co jsem sehnal, stejně Kovaříci nepoužili, neměla potřebné atesty od UCI. Jen mi tak blesklo hlavou, jestli třeba někdo z mých příštích soupeřů má také podobné starosti. Vsadil bych se, že docela určitě ne. Nepřímo se mi to potvrdilo, když jsem po hektickém finiši nejen čistě sportovních příprav konečně v pondělí ráno, už v Curychu, otevřel oficiální program letošní Tour de Suisse. Dočetl jsem se tam velmi zajímavou informaci. Přehled sezónních rozpočtů jednotlivých prvodivizních stájí prozradil, že většina našich soupeřů má desetkrát i patnáctkrát větší rozpočet než CCC Polsat!
A konkurence na Tour de Suisse, letos se jede už její 67. ročník, je samozřejmě skoro výhradně prvodivizní. Švýcarská Tour je po trojici výjimečných (Tour de France, Giro a Vuelta) zřejmě další nejuznávanější a také zařazení v rámci podniků kalendáře UCI to potvrzuje. Hlavně však tomu nasvědčuje konkurence, v letošní startovní listině figuruje na tři desítky jmen z první stovky aktuálního rankingu.
Úvodní časovku jsem musel ještě absolvovat na starém kole, nový Kovařík bude až pro časovku druhou, a paradoxně jsem proti největším soupeřům ztrácel na rovinách! Přiznávám, že jsem se nedokázal úplně ideálně zmotivovat, ono člověka dost otráví, když vidí, jaký servis se odehrává kolem soupeřů a že já osobně jsem ještě včera řešil, na čem vůbec pojedu… Ale ztráta byla jen vteřinová a z dalšího pohledu na vývoj závodu snad i zanedbatelná.
Náladu jsem si definitivně zlepšil až ve čtvrteční etapě. První z tvrdě horských, posledních dvacet kilometrů mělo převýšení 1500 metrů! Když nás vepředu zůstalo jen asi třicet, marně jsem kolem sebe hledal ještě někoho, kdo jako já ještě nejel ani Tour, ani Giro, ani Vueltu. Vyhlášení vrchaři se po mém boku trápili úplně stejně jako já, ale já měl v tomto směru premiéru a věděl jsem, že horší už to nebude. Nakonec jsem na vrchol vyšlapal dvanáctý, hned přede mnou ztrápený obhájce prvenství Zulle a hned za mnou věhlasný Ullrich.
V pátek jsme mimo jiné překonávali také 2500 metrů n.m., ale do cíle nakonec přijel celý balík. Neznamená to však, že by se nejelo, asi třicet lidí chytilo až půl hodiny, například Ivanov, Frigo, Rich, Zanini nebo Tonkov zabalili… Mně se povedla unikátní věc. Ve stočlenném pelotonu jsem spurtoval dvacátý, to nepamatuju! Zásadně něco podobného nedělám, to nechávám sprinterům, ale dneska to šlo samo! Celkově jsem 13. Na Casagrandeho, který tady chce zopakovat celkové prvenství z roku 1999, ztrácím 49 sekund.
Nemám z toho všeho špatný pocit a na dvě víkendové královské etapy v srdci švýcarských Alp se vysloveně těším. Možná trochu naivně, možná se budu divit, ale jeden dílčí úspěch už mám za sebou v tuto chvíli: Napůl žertem jsme si po Závodě míru se Stefenem Wesemannem řekli, že odveta se koná při švýcarských etapách. V polovině závodu už v tomto klání vedu asi o jedenáct minut. A když se nedočkám ničeho většího, tak tohle vítězství bych už pustit nechtěl!