Tradiční pohoda a klid před mistrovstvím světa
Posted on 07. Dub, 2006 by admin in EXTRA
Jako už mockrát… Kdyby nebylo obou Kovaříků, tak nikam nejedu! Dva dny před zahájením mistrovství světa v dráhové cyklistice mám konečně kolo – budu startovat na tom, na kterém jsem překonal světový rekord v hodinovce a které mě teď narychlo Kovaříci v rámci možností upravili. To kolo z hodinovky by bylo v pořádku, ale jen do chvíle, kdy si uvědomíme, že podoba stroje pro hodinovku je omezena spoustou předpisů a jejich cílem je zachovat podmínky blížící se těm tradičním. Moderní kolo pro stíhačku, takové, na němž se dosahují světové časy a bojuje o medaile, vypadá úplně jinak.
Pochopitelně použijeme disky a lehačky, ale s geometrií i aerodynamikou rámu nic nesvedeme. Převod si troufnu 56 x 14, ale co to všechno se mnou udělá, to je teď jeden velký otazník. Na tom kole v jeho nové podobě jsem zatím neujel ani metr a svezu se na něm snad až ve čtvrtek v Bordeaux, kdy je údajně mezi 12. až 13. hodinou pauza v denním programu. Jinak ani na silnici nebylo moc času a možností trénovat kvalitně, uvědomuji si teď, že naposledy jsem jel se skutečně intenzívní zátěží dlouhý úsek loni v říjnu na silničním MS a pevný start – jeden z rozhodujících prvků stíhačky – jsem si také od červencové návštěvy Krylatského nezkusil.
Poslední dny a týdny, to bylo zase jen samé telefonování a dohadování. Jako před tou hodinovkou. Několikrát denně slyším, že musím jet na šampionátu na tom kole, které mám od týmu. A také na klikách, které má tým od sponzora. Samozřejmě, že si pojedu na tom, co je alespoň trochu vyhovující a tak MS možná jedu naposledy. Nechci předbíhat, ale kde chybí vzájemná důvěra, tam moc prostoru pro velké úspěchy není… Nechci aby to znělo jako výmluva, pořád jedu na mistrovství světa s tím, že tam chci přes všechny problémy udělat výsledek. Když jsem byl na mrtvici ze série problémů, jejichž cílem je dostat mne do situace, že to budu já, kdo neplní smlouvu (to se druhé straně nyní skutečně povedlo), chvíli jsem o odřeknutí účasti na MS opravdu přemýšlel. Ale nemůžu si to dovolit už kvůli té divoké kartě. Napřed se o ní bojuje, přesvědčuje a pak nepojedu? To asi nejde.
Záměrně jsem nijak nekomentoval kvalitu stroje, který jsem od týmu na dráhové MS dostal. Předpisy nařizují profitýmům uvolnit svoje členy pro potřeby státní reprezentace na MS, ale neříkají nic o tom, jak má vypadat kolo, jímž svého člena vybaví. Tak jsem dostal, co jsem dostal… S tím, že na tom musím jet! Zbývá dodat, že vedení týmu za žádnou cenu nechtělo, abych MS jel a uvolnilo mne skutečně jen proto, že mu nic jiného nezbývalo.
I fotografie z mého seznamování se s tímto “stíhačským speciálem“ v Motole, uveřejněné na těchto stránkách, jsou bez jakýchkoli popisků. Úsudek ať si každý udělá sám. Já můžu jenom chválit, kritika se ode mne nečeká. Ale třeba Pavel Vršecký se na to kolo podíval a řekl jen, že v osmdesátých letech by snad bylo dobré na bodovačku. Bořivoj Kovařík, odborník, jehož práce na názorů si velmi vážím a respektuji je, člověk, který má zásluhu na spoustě mých úspěchů, už tak stručný být nedovedl. Jeho komentář je obsahem dalšího samostatného článku.
Říkám si, že se nic neděje, jsem zvyklý. Před hodinovkou to bylo podobné. A jak to skončilo!