Už se těším do Athén
Posted on 14. Čvc, 2004 by admin in AKTUALITY
(a trochu obecně o časovce)
Tak jsem si přečetl v novinách, že už je to potvrzené, zúčastním se Olympijských her v Athénách… Leccos tomu, že na OH pojedu, nasvědčovalo už před tímto zveřejněním konečné nominace, ale podle oficiálních vyjádření se čekalo až na 14. červenec, poslední možný den pro jmenování českých reprezentantů. Zřejmě byl někde zájem cyklistickou silniční nominaci patřičně dramatizovat a tak jsem na druhé straně sám záměrně nechtěl nic komentovat. I když musím říci, že po prvním a druhém místě na domácím mistráku jen obtížně chápu, na co se v mém případě ještě čekalo.
Do Athén se těším a budu hledět připravit se co nejlépe! Myslím, že pro mne nastala vcelku příznivá shoda okolností, když už jsem musel odstoupit z Gira. Původně jsem totiž podle týmových strategií měl mít po Giru a dalších následujících závodech vrcholících domácími mistráky krátkou dovolenou a až po ní měla následovat příprava na druhou část sezóny. Do termínu olympiády bych se tak trefil tréninkem objemu a zřejmě bych narychlo a hekticky pracoval na intenzitách.
Ale odpočinku bylo dost při léčbě po Giru a mistráky jsem jel už v rámci přípravy na další závody. Sám jsem byl překvapen, jak skvěle jsem se cítil zejména při závodě jednotlivců. A věřím, že to byl teprve jen začátek. Hned po mistrovství ČR následoval dvoutýdenní blok tréninku objemu a síly v kopcích. Právě ho mám za sebou, dával jsem si strašně… Teď budu v několika příštích dnech trochu pracovat na intenzitách před etapami Brixia Tour 23. až 25. července. Jde o vysloveně kopcovitý závod, s výjimkou borců, kteří jedou Tour de France se na startu sejde kompletní italská špička s Cunegem v čele. V závěru července mne čeká exhibice na Václaváku s Armstrongem a spol., hned pak v mém případě následuje další etapák Vuelta Burgos ve Španělsku 2. až 5. srpna. Zase hory, kategorií jednička, takže určitě půjde o potřebnou kvalitu. Pak už bude do startu na OH zbývat jen devět dnů. Tedy doba přesně odpovídající potřebnému vyladění formy. Starost mám jedinou, jen abych do Athén mohl odcestovat co nejpozději, nejlépe až den před startem. V místě nebudou podmínky pro potřebný trénink!
Na olympiádě pojedu jen závod jednotlivců a pro leckoho je to překvapení. Druhé místo z domácího šampionátu by mne možná mohlo opravňovat ucházet se o nominaci i v časovce a dost lidí kolem mne se podivuje, proč ji v Athénách nepojedu. Je poctivé říci, že sám jsem neprojevil (podobně jako už loni na MS) o start v časovce zájem. Má to více důvodů a je to na poměrně dlouhou úvahu.
Tedy: 1. Časovka, pokud na jejím startu nechce být člověk jen do počtu, vyžaduje velmi specializovanou přípravu, která jde jen obtížně skloubit s dlouhodobou přípravou cyklisty zaměřujícího se na etapové závody. Když se teď specializuji plně na časovku, tak se za ideální situace snad mohu v Athénách dostat i někam do druhé poloviny první desítky, což odborníci ocení, tisk suše konstatuje (při olympiádě bude každý den spousta zajímavějších výsledků) a já sám stejně nebudu plně spokojen. Navíc po takové úzce specializované přípravě v závodě jednotlivců, který na OH časovce nelogicky předchází, jen symbolicky odstartuji. Pro zbytek sezóny pak pro svůj tým zůstanu použitelný jen částečně, protože bych své časovkářské zaujetí zřejmě protáhl až do říjnového MS. Byla by škoda to neudělat, když už bych časovce obětoval jiné závody.
2. Necítím se dnes být natolik časovkářem, jako ještě před několika lety. Už jsem někde novinářům říkal, že Sosenka 2000 by Sosenku 2004 na čtyřicetikilometrové časovkářské trati porazil jistě o minutu. A také, že Sosenka 2000 by se Sosenkou 2004 v tvrdém desetikilometrovém kopci prohrál nejméně o dvě, tři minuty… V posledních sezónách jsem se vysloveně zaměřoval na zlepšení své silové vytrvalosti se zaměřením na těžká stoupání. Jsem přesvědčen, že jsem se v nich pronikavě zlepšil a k tomu jsem sundal nějakých 5 kg! Doba, kdy jsem vyhrál domácí mistrák o půldruhé minuty na normálním kole před soupeři jedoucími na kozách, stejně jako doba, kdy jsem vyhrál závod Světového poháru ve stíhačce, se už bohužel nevrátí. Všechno stíhat nejde a v jisté chvíli se člověk musí rozhodnout. Kdybych se tehdy rozhodl pro časovkářskou specializaci, nikdy bych zase nevyhrál Kolem Polska ani Závod míru, ani bych se nevyšplhal do 2500 m n.m. spolu s Ullrichem, Vinokurovem a Casagrandem…
3. Přesto si myslím, že mám v časovce stále dost dobrý standard a zejména v rámci etapáku ji dovedu slušně zajet. O to víc je mi líto, že tato disciplína ztrácí na vážnosti a popularitě. Časovek se jezdí čím dál méně, v budoucím seriálu Pro Tour je zařazen jeden jediný časovkářský závod(!) a v rámci bodování do žebříčku UCI jsou časovky proti závodům s hromadným startem rok od roku čím dál víc potlačované (Pro příští rok mistr světa v časovce dostává čtvrtinu bodů mistra světa v jednotlivcích… například). V mnohých týmech se otevřeně mluví o tom, že zejména nákladností na vybavení jezdců časovky vysloveně obtěžují! Skladbou mezinárodního kalendáře, výběrem tratí závodů, bodováním závodů, ale i způsobem závodění, se dnes jednoznačně preferují vrchaři a sprinteři. Na dlouhých rovinách, kde se ještě před několika lety často závodilo o sto šest a uplatňovaly se právě časovkářské typy jezdců, se dnes provozuje cykloturistika. Je to masový jev od úplných hnojáků po ty nejprestižnější tradiční světové závody! Jede se třicítkou a čeká se na kopec nebo na spurt, když to trochu přeženu. Ale to je na jiné hlubší zamyšlení…
4. Nemám momentálně špičkové časovkářské kolo. Stroj, který jsem dostal v týmu a na němž jsem jel prolog Gira, mi připravil největší zklamání sezóny a dál to komentovat nemůžu… Starý dobrý Kovařík byl skvělý pro stříbro na mistrovství ČR. Unavuje mne týmovým šéfům znovu říkat to, co jsem jim říkal bezvýsledně už asi desetkrát. Jsme asi jedním z těch týmů, jimž časovka vadí. A z principu nebudu pořizovat další časovkářské kolo za vlastní peníze. Beru to i tak, že prostě nejsem konfekční typ a mám smůlu… A jsem rád, že alespoň v případě silničního kola jsme snad konečně všechny problémy vychytali.
Takže silniční závod jednotlivců je mým cílem. Trať má být poměrně těžká, počasí se očekává kruté, o konkurenci netřeba se šířit… Připravuji se podle nejlepšího svědomí a když to vývoj situace dovolí, jsem připraven obětovat všechny své síly tomu, abych Jánu Svoradovi pomohl předtím, než bude moci uplatnit svůj pověstný spurt.