V mistrovském dresu
Posted on 27. Čvn, 2004 by admin in AKTUALITY
Po sérii rozhovorů s novináři, dvou hodinách posedávání na dopingové kontrole a těžké hektice na nedělní večerní dálnici Brno – Praha je konečně čas na pár poznámek pro věrné příznivce těchto stránek. Stačil jsem se podívat, že mezitím vás všechny stihnul brácha prostřednictvím serveru idnes nejen seznámit s průběhem závodu, ale také pobavit obrázkem Lubora Tesaře, který zmíněný server úměrně síle své cyklistické odbornosti prohlašuje za moji vítěznou podobiznu. Snad se Tesil neurazil, já za to opravdu nemůžu…
Kromě toho je ve zmíněném článku pár věcí k diskusi, ale hlavně jedna velká chyba. Píše se tam o mých předcházejících třech titulech z časovky. Ale já už mám čtyři.
Netočil bych se kolem takových hloupostí a nebyl bych škodolibý, kdyby ve čtvrtek po časovce na stejném serveru nedošlo k silnému zkreslení mých výroků na adresu Hrazdíry, který mne porazil a k jehož způsobu jízdy jsem měl výhrady. Jenomže z mých slov uznání o lepším soupeři se tam neobjevilo vůbec nic, zato drobná poznámka o jeho jízdě v protisměru se stala hlavním tématem celého článku. Proč většina novinářů pořád a za každou cenu hledá senzace a uráží čtenáře bulvárem? Jsem přesvědčen o tom, že nejžádanější je seriozní a objektivní zpravodajství!
Takže seriózně a objektivně: Ze začátku se mi dneska nejelo vůbec dobře. První hodinu jsem se trápil a záviděl Padrnosovi s Trkalem v jaké pohodě si vytvářeli vepředu náskok. Když jsme v balíku dostali zprávu o šestiminutové ztrátě, blesklo mi dokonce hlavou, co by se dělo, kdyby nás jako na kritériu dojeli o kolo? S přibývajícím časem jsem se však fantasticky rozjížděl a na konci jsem i litoval že nezůstala původní 230kilometrová délka závodu.
Musím prohlásit, že největší zásluhu na zlikvidování náskoku jezdců ve špici měli závodníci Sparty a PSK Whirlpool. Ti se hlavně postarali o dramatičnost druhé poloviny mistrovského závodu. Největší klad vidím v tom, že se tentokrát opravdu netaktizovalo, a od startu se jelo aktivně, protože trať byla vrcholně spravedlivá, tedy skutečně obtížná. Celkem čtyři kilometry celkového převýšení byly nad veškerou týmovou taktiku. Musím to napsat už jenom proto, že v minulosti jsem nejednou zuřil, když se mistrovství republiky často konalo na okruzích, kde v háku vydržel jet s kýmkoli i závodník o dvě třídy horší… Po dvou třetích místech mám tedy první titul ze závodu jednotlivců. Cením si ho víc než těch čtyř časovkářských. To asi každý, kdo jezdí na kole pochopí. Z Acqua e Sapone už volali, jak prý vypadá český mistrovský dres.