Držím Voigtovi palce
Posted on 13. Zář, 2014 by admin in AKTUALITY, EXTRA, HODINOVKA
Mám radost, že 18. září se pokusí ve švýcarském Grenchenu překonat světový rekord v cyklistické hodinovce právě Jens Voigt. Budu mu držet palce a mám k tomu hned několik důvodů!
Především je to borec, se kterým jsme soupeřili už od poloviny devadesátých roků. Takže současný střet v hodinovce vnímám jako svého druhu vrchol těchto našich měření sil. V roce 1997, kdy Voigt působil ve stáji Jiřího Ženíška ZVVZ-Giant, jsme se utkávali zvlášť často a moc dobře si pamatuji, jak jsme na Českém poháru v Karlových Varech spolu byli v úniku a jak poctivě Jens dřel.
Ale náš klíčový souboj se odehrával v roce 2001 na etapáku Kolem Polska. Tam jsme tuším dva dny před koncem závodu přijeli do cíle etapy společně ve skupince před pelotonem a Jens poté obléknul žluté tričko. Zasloužil si to, my jsme totiž v úniku z týmu CCC byli dva, takže jsme s Piotrem Przyzdalem Voigovi už daleko před cílem střídavě nastupovali, ale on si nás pokaždé bezpečně sjížděl. Takže rozhodovala až závěrečná časovka v Karpaczi. Ani ne dvacet kilometrů, ale první polovina po rovině, druhá pořád do kopce. Tam jsem Voigta porazil a vyhrál jsem tak celý závod. Jens se svého prvenství v etapách Kolem Polska pak dočkal o sedm let později.
Dalším důvodem, proč mu přeju úspěch v hodinovce, je skutečnost, že platí nejen za velkého bojovníka, ale také měl v kariéře dost smůly. V mých očích je Jens Voigt typem cyklisty, který se do světové špičky propracovával velmi cílevědomě a určitě ne lehce. Dneska se řadí svými sedmnácti starty spolu s O´Gradym a Hincapiem, k absolutním rekordmanům Tour de France v počtu účastí. Ale uvažme, že ještě v šestadvaceti letech, kdy jiní na Tour už vyhrávali, on jezdil v dresu Milevska Český pohár… Jako Němec, kde v té době měli spoustu lepších závodníků.
S potěšením také vnímám, že Jens se nyní na start svého pokusu o světový rekord v hodinovce postaví den po svých 43. narozeninách! Tuším, že pouze Francesco Moser podnikal stejné dobrodružství ještě starší. A pro mne to je v mých osmatřiceti letech povzbuzení, když říkám, že se ke světové hodinovce ještě chci vrátit.
A konečně ve svém přání plného zdaru Jensi Voigtovi neberu jeho budoucí nepochybný úspěch jako ohrožení mého vlastního výkonu. Kdo někdy jel na dráze na kole stavěném vlastně pro bodovačku, a kdo tam jel také na kole stavěném speciálně pro stíhačku, tak ví, že se jedná o dva různé sporty. Aby došel k tomuto poznání, nemusí člověk na těch kolech jet ani onu strašlivě dlouhou hodinu.
Za zcela zásadní především považuji aerodynamiku, která je na dnešním stíhačském speciálu oproti klasice ze sedmdesátých let minulého století úplně jiná. A jak známo, pokud cyklista jede úplně sám, spotřebovává plných devadesát procent své práce k překonání aerodynamického odporu a jen zbývajících deset procent připadá na tření mezi pneumatikami a dráhou. A k tématu aerodynamika třeba jenom takový detail jakým je přílba… Rozdíl mezi efektem, jak aerodynamicky působí nyní už povolená přilba časovkářská, a jak působila přilba klasická, která k hodinovce stejně jako konvenčně pojaté kolo donedávna patřila, dělá za hodinu nepochybně stovky metrů. Což teprve, kapkovité profilované trubky rámu, disková kola a řídítka-lehačky místo klasických beranů.
Jak ukazuje i nadcházející Jensův pokus, svým rozhodnutím povolit v této disciplíně místo klasického dráhového bicyklu z dob éry Merckxe, totálně současný stroj určený speciálně pro stíhací disciplíny, vrátila Mezinárodní cyklistická federace hodinovku do centra dění a zájmu. Je to dobře, Fabian Cancellara, nebo kdokoli jiný ze současné absolutní špičky, si prostě nemohli dovolit Ondřeje Sosenku nepřekonat, když už by se do pokusu pustili. Ze své vlastní zkušenosti vím, že i půlhodinový ostrý test člověku jasně řekne, kolik urazí za hodinu… A tak mi rekord patří už déle než devět roků. Pochybuji, že by se pravidla měnila, kdyby tento výkon držel místo mne třeba právě Cancellara.
Věřím, že Voigt nyní na kole, které mu jeho stáj Trek připraví v souladu s aktuálními pravidly pro hodinovku, ujede přes 52 kilometrů a důstojně odstartuje novou éru rekordu rekordů, jak se také často říká. Až na to však konečně sedne Cancellara, bude to o dost víc. Ale 54 km dokáže podle mého názoru až Wiggins, který už údajně na příští rok svůj pokus také ohlásil.
Škoda, že nám nyní bude chybět srovnání právě s tím tradičním “bodovačkovým“ dráhovým bicyklem, podobné, jaké svého času udělal Boardman. Na futuristickém monstru se všemi představitelnými technickými vychytávkami, ještě dokonalejším stroji, než jaký je ten dnes povolený stíhačský, ujel za šedesát minut o více než šest kilometrů dál, než nedlouho poté na kole zcela konvenčním.