Zpráva o zdravotním stavu
Posted on 17. Kvě, 2004 by admin in AKTUALITY
Sedím doma na terase, u pasu mám připevněnou umělohmotnou láhev a do ní hadičkou proudí všechno to, co nemá zůstat v ráně, ze které v neděli v nemocnici vyřezali příčinu mého odstoupení na letošním Giru. Za chvíli se půjdu koukat na Eurosport, jak si vedou kamarádi a soupeři.
Sám jsem tomu začal říkat bolák, ale myslím, že to zas tak legrační nebylo. Masti a pokusy místo propíchnout, vymačkat a vydesinfikovat, by tady jistě nepomohly. Jak mi vysvětlili doktoři, kousek mrtvé tkáně se postupně začal obalovat až dorostl velikosti pingpongového míčku, se zaníceným okolím tohoto patvaru pak šlo bez nadsázky o normální menší jabko, umístěné mezi mnou a sedlem. Jabko bolestivě citlivé a v posledních chvílích mého účinkování na Giru dovolující už jenom jízdu ze sedla, případně velmi opatrné a jen krátkodobé silně nepohodlné sezení. Po páteční etapě týmový lékař rezolutně prohlásil, že dál nejedu. Nebudu dělat hrdinu a říkat, že jsem se vzpíral…
Druhý den odpoledne už jsem byl na prohlídce v nemocnici ve Střešovicích a na operaci mne objednali na neděli v 15 hodin. Paradoxně jsem byl pod nožem přesně ve chvílích, kdy mi kousek od baráku projížděl konvoj Závodu míru v etapě Karlovy Vary – Praha, kterou jsem před čtyřmi roky asi dva kilometry před Unhoští rozhodl a na Staroměstské náměstí přijel první.
Asi už tehdy jsem v sobě měl zárodek dnešních problémů. Tělísko, tu vzpomínanou mrtvou tkán, asi velikosti zrnka rýže jsem poprvé zaregistroval už kdysi dávno. Nijak to nepřekáželo ani nebolelo a léta zůstávalo beze změn. Hrozivě to tělísko začalo růst až na tom Giru, odstartoval to, jako celý závod, prolog. Bezprostřední příčinu vidím ve změně tvaru sedla, speciálně na kole pro časovku jsem měl 8. května v Janově sedlo, na kterém jsem seděl vůbec poprvé… Nebudu to dál rozebírat, protože Selle Italia je naším sponzorem a jinou značku prostě vozit stejně nemůžu.
Ve střešovické nemocnici se o mne postarali excelentně, nad mým tělem se sešli mimo jiné pan doktor Bělina a pan primář Fuksa. Borci! Po operaci mne uklidnili tvrzením, že mají ze své práce dobrý pocit. Moc šťastné bylo, že to jsou cyklističtí fandové… Když jsme se s panem doktorem Fuksou potkali poprvé před dvěma měsíci na Mallorce a samozřejmě oba na kole, asi ani jeden z nás netušil, že se tak brzy zase uvidíme za úplně jiných okolností. Skvělé bylo, že už ten operační řez a pak i šití bylo vedeno s vědomím, že na tom místě budu zase muset co nejdřív sedět na úzkém tvrdém sedle. Prostě cyklista operoval cyklistu! Trénovat prý budu moci začít asi za 14 dnů, což je déle než jsem doufal, ale jakýkoli spěch by mne prý velmi uškodil. Tak tady sedím na terase a odpočívám. Je to nezvyklé, na cyklisty se půjdu v plné sezóně za chvíli dívat na televizi.
Během sledování přenosu jsem pak nějaký čas v rámci českého komentáře Eurosportu také mluvil. Nejen o sobě a svém zdravotním stavu. Ještě se několikrát kouknu na přenos a pak si někdy na začátku druhé poloviny Gira zkusím zatipovat konečný výsledek. Zatím mne těší, že moji týmoví spolujezdci slavili etapové prvenství!
Sám jasem odjel jen třetinu, ale i to mne přesvědčilo, že umístění v deseti, které jsem si vytknul jako cíl, bylo dosažitelné. Moje ztráta byla minimální, za normálních okolností bych se teprve rozjížděl, věřil jsem si na dlouhou časovku i pro závěrečné etapy. Tak snad až příště.