Giro d’ Italia 2004
Posted on 12. Kvě, 2004 by admin in EXTRA
Jedu dál
Na Eurosportu prý dnes bylo možné zaslechnout, že jsem zabalil… Nevím ve kterém z komentářů to říkali, ale pravda to není. Ten šum se ke mne donesl chvíli po etapě a zřejmě se týkal okamžiku, kdy jsem deset kilometrů před cílem měl defekt zadního kola a pak už kamery sledovaly jen čelo závodu… To zrovna jelo jak o život, týmy začínaly svým sprinterům rozjíždět pověstné vláčky a já do toho vlál za balíkem sám. Snad poprvé od začátku mých zdravotních potíží jsem na okamžik zapomněl na bolest a ve sjezdech na mokré silnici málem zešedivěl, ale dojel jsem si to! Docela mne to posílilo a dodalo alespoň trochu optimismu.
Pokud jde o moje sezení na kole, nic se nezměnilo. Zatím doktor nechce řezat, stále to léčí, ale stav je setrvalý. Já bych byl pro razantní řešení, ale s čerstvou jizvou celé hodiny na sedle kola? Nevím… Doufám však, že všechnu smůlu jsem si už vybral a když tohle “přežiju“, sotva může přijít něco ještě horšího.
Jinak jsem měl docela poučnou rozmluvu se Simonim. Trochu jsme si navzájem postěžovali na to, jaké útrapy prožíváme, ale nakonec jsme se shodli, že život profesionálního cyklisty je sice tvrdý, ale leckdo je na tom mnohem hůř… Simoni doslova říkal, že má bratra zedníka, který nedře o moc méně než třeba my cyklisté, ale je prý to tak akorát na slušné uživení… Někdy příště snad už něco veselejšího.